letošní první Pražský Noční Parkový LOB proběhl na Ladronce, zúčastnilo se 37 nadšenců, všichni kromě mě přežili ve zdraví.

tady jsou výsledky, vyhrál přesvědčivě Radims, mezi holkama Simča, podařilo se nám zlákat 2 orieňťákem neposkvrněné závodnice, tak doufám, že se jim to líbilo a ukáží se znovu někdy příště

doufám, že dřív než sníh roztaje, tak ještě stihne někdo uspořádat druhý NP! LOB

a na závěr mapa závodu

KLádin

Tak nám napadnul snížek, bajk spokojeně odpočívá v kumbálu a je čas na zhodnocení právě uplynulé sezóny. Nebojte, nebudu tu na vás chrlit tunu nepřehledných grafů jako Chláďa. Já totiž neměřím úspěšnost na kilometry a hodiny tréninku (toho bylo sice trochu víc než loni, ale pořád skoro o 200 hodin míň než co natočí Chláďa) ale na efektivitu. A ta je u mě se dvěma kovy z letošních MS (MTBO a SMIK) mnohem lepší než u Chládi s pytlem brambor:-)

I přesto že doma jsem nijak zvlášt nezářil, v individuálních závodech v Portugalsku se taky nezadařilo a ze 7 závodů SP jsem dokončil pouze 3 bez technických problémů, tak nakonec díky medaili z MS a taky vítězství v SP štafet mohu rok 2010 prohlásit za úspěšný.

A snížek nenapadnul jen na horách, ale i v Práglu, takže už tři tejdny využívám ideální podmínky na závodních běžeckých stopách Hostivař a Milíčák. A třeba se dočkáme i dalšího Pražského NP LOBu.

Taky se rozjela večírková sezóna. Hned 1. prosince byla Organizační párty Pražské Ligy. Po té co se schválilo několik drobných změn na rok 2011 a většina (to jest všichni kromě mě) osazenstva se odebrala domů, se režije ujmul Komanč. To nevěstí nikdy nic dobrého a ranní ukrutná kocovina byla nevyhnutelná. A to nemluvim o tom, že jsem ráno šel na katedru odevzdat Bakalářku. Ti tam ze mě ale měli radost že mě vidí:-)

V Sobotu 4. prosince bylo O-Gala a vyhlášení o-sportovců roku, tentokrát pod taktovkou Turnováků. A ti si po nevydařeném večírku při PP chtěli napravit reputaci, což se jim docela dařilo. Prostě dost slušná kalbička. Jen to vyhlášení o-sportovců bylo tak nějak ehm, zvláštní... Nevim na co "experti" při vyplňování dotazníků mysleli, ale když ani dvě medaile z MS a vítězství v Českém poháru (ani jedno z toho Chláďa nemá) nestačili Martině k vítězství, tak teda fakt nevim co ještě! Že by snad pár kapříků nebo jablíček...?

Tak na závěr ještě jedna oprava. Otvírák příští sezóny nebude 14. 1. VIPrahlá SMRT jak jsem psal minule, ale již 8. 1. Ruská Sibiř.

Vzhledem k tomu že se v zimě převlíkám z bajkera na Lobáka, tak se těchto akciček neúčastním, ale i tak je mohu vřele doporučit.

kdy skočila oficiální MTBO sezóna, ale to rozhodně neznamená, že bychom na další bajky museli čekat až do jara.

6. listopadu se jel 2. ročník Maudi Cupu. Pořádající rodina Švarcbachových nás tentokrát zavedla do Jevan a nejbližšího okolí a opět to byl velice hezky uspořádaný závod a vyšlo i počasí. Jelo se částečně po vesnici a mezi chatařskými koloniemi a v lese se spoustou rychlých cest a pěšinek občas dost nepříjemně zapadaných listím. Mapa měla pár slabších míst, ale to jistě nikomu nevadilo. Konkurence byla výborná, v chlapech hned 4 reprezentanti, takže jsem loňské vítězství neobhájil. Pro to si tentokrát suverénně dojel Duk, já pak těsně uhájil druhé místo před Tomínem a Márou, takže přeci jen spokojenost. Martina naopak s obhajobou neměla větší problém.

Na závěr vyhlášení pak byl dekorován celkový vítěz Pražské MTBO ligy, což jsem byl jak jistě víte já a tak se mohu těšit z unikátní trofeje made in Kouřa:-)

Neuběhl ani týden a přišel pátek 12. 11. a to byl na pořadu tradiční HULK Cup, noční OB štafety. Naše lůzrovská štafeta neměla velké ambice a proto bylo 5. místo famózní úspěch. Navíc proběhnout se v noci po Petříně, Malé Straně a Hradčanech mezi nic netušícími a nechápajícími lidmi je fakt zábava. Pohár HULK pak suverénně získala Pragofka, Béčko za které jsem běžel bylo bramborové.

Poté následoval přesun z Petřína na další pražské památné místo - Vyšehrad. Tam se konalo závěrečné rozloučení s Bábíkem. To znamená, že většina skalních neodcházela dřív jak ve 4 s míň jak 10 pivama v krvi. Tak jak by to Bábík chtěl a jak by se mu to líbilo.

Ranní přesun do Řitky (příznačný název, vzhledem k mému poalkoholickému stavu) tedy nebyl nic moc, ale co bych pro svůj oblíbený sport neudělal. Na Brdech se totiž minulou sobotu jel před MTBO komunitou trochu utajený, ale již 11. ročník přeboru VŠE. A protože se jednalo o závod koedukovaných párů, musel jsem pro absenci Martiny vzít zavděk ségrou. Nejednalo se tedy o žádné velké závodění, spíš o velmi lehkou projížďku, ale alespoň jsem při tom krásně stihl vystřízlivět. Navíc jsme se ve známém terénu na mapě Skalka (část jsem mapoval pro ČP 2007) vyhnuli chybám, takže to nakonec stačilo na 2. místo za dvojicí (prý) reprošů v adventure race a před ex-reproškou Barčou Hančíkovou s ex-přítelem Ráďou.

Dnes, tj v tradičním termínu 17. listopadu se konalo 17. MS ve SMIKU (takže vlastně tak trochu jubileum). Vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o jeden level obtížnější scorelauf a musí se běhat především hlavou, je to disciplína šitá mi na míru. Naposled jsem se účastnil v roce 2002 kde mi vítězství uniklo pouze vlastní blbostí, protože jsem se překouknul a běžel na špatnou kontrolu. Tentokrát jsem to zvládnul naprosto perfektně a vopíchal si všechny kontroly. Poslední tři kiláky jsem potřeboval pro přiběhnutí před limitem tak 2:50 min. na km což teda nedám ani na dráze a tak se z vítězství radoval Heppy, kterej to asi dá. Já si naprosto zkušeně pohlídal čas 60:59 a s penalizací 1 bod si zajistil druhé místo a titul vicemistra světa. Když si tak shrnu tenhle článek, tak je to takové stříbrné dežaví, ale příjemné...

A to stále neni fše. Příští sobotu si můžou užít jak milovníci OB, MTBO tak i bruslení, lyžování a všech možných sportů na Pražském parkovém survivalu a to se vyplatí.

No a pak je tu otvírák té nové sezóny - Viktorova VIPrahlá SMRT

a za dobu co jsem nepsal se toho udalo opravdu mnoho, a tak to pro přehlednost vezmu po tématických blocích, a začnu tím nejdůležitějším.

Pražská MTBO liga

pokračovala v srpnu a září šesti závody. Jako první po prázdninové pauze pořádal Kouřa na Juliáně a zvolil si sice netradiční, ale o to více progresivní disciplínu - Americké štafety, neboli sprintové štafety dvojic. (již v březnu se tento závod pojede na MS v LOB, zařazení na program MS v pěším OB se již také chystá a tak uvedení této disciplíny do oficiálních MTBO struktur je v podstatě jen otázka času)

Ambice jsem měl samozřejmě ty nejvyšší, a tak jsem si do dvojice naverboval VoiToije, nadějného začínajícího bikera z Pragofky. Nutno říci, že 3 dny po Six Numbers jsem nebyl zrovna v TOP formě, a tak jsme zvítězili hlavně zásluhou VoiToije, ale 50 bodíků bylo doma a to se počítá.

Zajímavostí trati bylo, krom jedné ukradené kontroly místním (asi) vandalem, umístění jedné kontroly mimo cestu, ač podle pokynů se mimo cesty nesmělo vůbec pohybovat:-)

Další, 9. ligu pořádal Pyřin na Hanspaulce, čili jednalo se především o městský sprint, což mi jde a tak jsem se cítil opět na prvenství, a to až na první kontrolu. Pak jsem zvolil naprosto stupidní postup traversem, zasekal se na 2 minuty ve skalnatý rokli a to už se nedalo dohnat, takže z toho byl nehorší výsledek ligy z těch, co jsem regulérně absolvoval.

No a jubilejní 10. závod aneb O KLádinovu píchlou gumu, jsem měl tu čest dělat já. Pojal jsem to jako trénink na MČR Free orderu, čemuž odpovídala stavba (volné pořadí), volba terénu (mapa Jezírko) i počasí (lehce sprchlo, to aby se simulovaly správné podmínky). A myslím, že se to celkem podařilo. 35 odvážných zúčastněných odjíždělo zapraseno, ale spokojeno.

Zajímavostí závodu byl Hynek, toho času s pořezanou rukou nepojízdný, který to celé odběhl, a to ve velmi pěkném čase. Druhou zajímavostí (spíš exotem) jsem byl já, když jsem to pak celý stahoval za tmy a dosáhl jsem také jistě pěkného času:-)

Další kolo pořádal Kyblík v Hostivaři, kterého jsem se vzhledem k mému pracovně-sportovnímu pobytu na Tauplitz neúčastnil (moje jediná absence za celý rok). A tak jsem nechal vyniknout jiné.

Předposlední díl dělal Lukáš Cerman na Valech a tentokrát jsem si vítězství opět nenechal ujít ačkoliv jsem se nevyvaroval několika chyb. Závod (a hlavně počet závodníků) opět poznamenalo ošklivé počasí, jinak to bylo zase potvrzení skvělé úrovně ligy. Horší čitelnost OB mapy nahrazoval super bikový terén, s vypečenými (obzvláště za mokra) sjezdíky.

Závěrečný 13. závod byl skutečně speciální a netradiční, Tak jak se na zakončení sezóny sluší a patří. Šéftrenér nám přichystal mapovou lahůdku v podobě spojení relativně nové mapy Prokopáče, staré Klobouku a mezi to vrazil základovou mapu Barrandovského sídliště. Skutečné umělecké dílo.

Já s Dukem a Kryštůfkem jsme si to ještě zpestřili tím, že ještě v 15. hod. jsme byli někde v Mnichově, na místo dorazili v 19:30 a do lesa se za totální tmy vydali cca ve 20 hodin vyzbrojeni malinkýma LED světýlkama. Statečně a hrdinně jsme vopíchali všechny terčíky a v 21:20 dorazili zpět k hospodě Na Cvičáku, která i přes otvírací dobu do 22 byla už zavřená. To by nás až tak netrápilo, kdybychom neparkovali uvnitř uzavřeného areálu. Po chvilce beznadějného zoufání vyrážíme k nejbližší hospodě, kde naštěstí krom jednoho umakarta je i několik místních štamgastů, kteří sic nesouvisle, ale přece jsou schopni konverzace a odkazují nás na hospodu U šraněk. Tamní pingl nejen že zná hospodskou od Cvičáku a sežene nám klíče, ale dokonce i odmete asi dva roky starou vrstvu listí ze svého Fáčka a odváží (i přes menší protesty motoru) nás v něm Na Cvičák...

A to byl konec 2. ročníku Pražské MTBO ligy, jejíž vyhlášení a slavnostní dekorování vítěze, čili mě:-) proběhne v listopadu na Maudi Cupu, kam jak doufám všichni dorazíte.

Český Pohár MTBO

Podzimní část ČP měla na pořadu tři víkendy. Začalo se v Jablonci a to hned MČR ve Free Orderu. Trať byla rozdělená na dvě kola. První vcelku jednoduché, takže jsem si ve startovním koridoru ještě stihnul poklábosit s Mačusem. Druhé však mnohem zajímavější nabízelo řadu možností. Já jsem pospojoval vcelku dobrou variantu a nakonec z toho byla pěkná bronzová medaile, letos první a bohužel i poslední z individuálního mčr.

Po večerní, jak už to tak na Smržováckých závodech bývá, opravdu vydatné pařbě se jel nedělní middle na Břízkách. Cesta na start byla dlouhá a kopcovatá, takže jsem krásně stihnul vystřízlivět. Začátek nebyl úplně nejjistější, pak jsem se ale dostal do slušného tempa, na závěr ještě zrychlil a v cíli porazil druhého Chláďu rozdílem třídy:-)

A další týden se jelo MČR právě na middlu. Zvolil jsem speciální vysokohorskou přípravu na Tauplitzalm (1650 m.n.m.), kde jsem byl sice pracovně, ale stihl jsem si na zapůjčeném kole české výroby luxusně zabajkovat kolem místních jezer.

Bohužel se o víkendu na závodech v Brně projevila spíše únava, nežli vysokohorský efekt, takže slušné výkony z Jablonce se tentokrát neopakovaly a závodama jsem se doslova protrápil. Narozdíl od "místňáků" bratrů Ryglů, kteří zde řádili a z ostatních účinkujících udělali pouhé statisty. Sobotní mistrovský middle byl alespoň pěkně postavený, zato nedělní long byla nuda a šeď bez nápadu, křížem krážem. Ani závěrečné postupy po luxusním singláči výsledný dojem moc nevylepšily.

Závěr domácí sezóny se uskutečnil v Klánovicích, kde jsem sice už asi 10 let nebyl (a na bajku vlastně nikdy), ale rovina a obdélníková síť cest se za tu dobu kupodivu nezměnila. Mapově tam nebylo až tak co řešit, hlavně se to muselo pálit od startu až do cíle a uhlídat v té rychlosti všechny odbočky. V sobotu dopoledne se jelo MČR ve Sprintu. Na závod jsem se hodně těšil a hodně si věřil. O to víc jsem to pak podělal. Začátek byl v pohodě, ale pak přišlo pár drobných chyb, za nima i ty velké a nakonec z toho byl nejhorší výsledek v sezóně. A zrovna při sprintu:-( A ještě k tomu MČR. Nutno podotknout, že mapa nebyla všude zrovna nejlepší a nachytalo se tam spousta borců.

Ještě jedna perlička ze sprintu. Toho se totiž neúčastnily pouze jednostopé stroje jak je zvykem, ale i jeden dvoustopý. Jak slíbila, tak učinila a Žába, která po MS vyměnila bajka za invalidní vozíček objela celou trať dámské elity a bez ohledu na čas se tak stala největším hrdinou závodu.

V odpoledním middlu, který se jel jako závěrečný závod českého poháru, jsem chtěl odčinit sprintový neúspěch a to se povedlo vskutku na jedničku. Vyvaroval jsem se tentokrát všech chyb, i fyzicky to sedlo jako málokdy a tak z toho bylo opět vítězství. Jenom škoda, že přišlo trochu pozdě. Ze 3 podzimních middlů jsem sice vyhrál dva, ale v tom nejdůležitějším jsem vybouch. Do Poháru jsem si taky nijak zvlášť nepomohl a zůstal na nepopulární bramborové pozici, takže mi zbyl jen ten dobrej pocit...

O úplný závěr sezóny se postaral premiérový závod pětičlených smíšených družstev, do kterého jsme nastupovali v sestavě Gazda, ségra, Mike Sommer, Martina a já s jasným úkolem - zvítězit. Stejný úkol ale měla i Tesla, která si od prvního úseku udržovala cca 2 min. náskok. Na předposledním úseku ale skvěle zabojovala Martina, sjela Michi Gigon a o všem se rozhodlo na posledním úseku. Tam jsem sice Márovi hned od startu poodjel a dlouho to vypadalo, že si dojedu pohodlně pro vítězství, pak ale přišel zkrat. Z 8 kontroly jsem si to namířil rovnou na 10. a ztráta mě stála vedení. Po Márově chybě na 10 kontrole jsem se sice do čela vrátil, ale byli jsme v kontaktu. Na diváckém úseku Mára zaútočit, tak že jsem měl co dělat ho uviset. Drobný odstup už jsem nedokázal sjet a další ztráta cenných sekund kvůli přejetí odbočky v pytlíku pak znamenalo definitivní konec nadějí. Takže nakonec pěkné, ale "až" druhé místo. O bronz se pak víc než v lese bojovalo v zákulisí, neb někteří borci měli problém s dodržením poviného úseku (nutno říct, že organizace a provedení cílového a diváckého prostoru nebyla úplně nejšťastnější), a tak JURY nakonec přiřkla bronz Rolníkům.

Světové soutěže

Krátce se ještě zmíním o MS,

po kterém jsem se na KLádinovinách na delší čas odmlčel. O sprintu jsem již psal, tak přikládám alespoň mapu. K middlu jen malou vsuvku. Poprvé v životě jsem startoval v RED grupě a to ne jako jen tak někdo, ale rovnou jako One extra! K lepšímu výsledku mi to jak víte nepomohlo, bylo to nic moc, spíš nic než moc...

Následovala kvalifikace longu, kde nebylo až tak důležité kdo dojel pro postup, jako spíš kdo nedojel. O zranění Hanky Doležalové jistě všichni víte, tak to tu nebudu dál rozmazávat, pouze jí popřeju hodně štěstí v jejím "největším" závodě.

Finále longu se nesl v pochmurné atmosféře. Trať svou délkou a převýšením navíc vzbuzovala skutečný respekt, Výborně se s tím popasoval Chláďa, bohužel to stačilo jen na 4. místo, zase:-( Já zajel na moje poměry slušně, pouze s pár drobnejma chybkama a v závěrečném výšlapu na nejvyšší kopec široko daleko mě stejně jako při mých posledních klasikách na MS (loni v Izraeli i ve Finsku 2006) zase chytaly křeče, tentokrát jsem to naštěstí zvládnul bez větších komplikací. V následném megasjezdu do cílového městečka jsem si dokonce připsal vítězný mezičas (a to dost suveréně) a rozhodl tak o svém 18. místě těsně před Jarynem. Žádnou díru do světa jsem sice neudělal, ale i tak je to můj nejlepší výsledek v longu na MS.

Složení štafet jsme jako obvykle kombinovali tak dlouho, až to trochu překombinovali. Po né zrovna oslnivých výsledcích jsem byl zařazen do Béčkový štafety, což mě ovšem nemuselo mrzet. Od Litvy 2008 se nakonec vždycky radovala stejně ta moje a nezáleželo jestli jsme byli A nebo B. V této tradici jsme pokračovali i letos. Hned od první kontroly jsem držel kontakt na čele závodu, když jsem snad poprvé v životě vyfásnul krátkou farstu. Nakonec jsem předával druhý za Švýcary těsně před Rusákama. Duk za Áčko pár minut ztrácel a moc to nevylepšil ani Jaryn na 2. úseku, kde jel v naší štafetě Lauič, který splnil úkol a udržel druhé místo, akorát Rusko se Švýcarskem se prohodili. Mára se na posledním úseku držel statečně, a i když se přes něj v závěru přehnal skvěle finišující Dán Pedersen, tak bronzovou placku už si vzít nenechal. Chláďa se pak mohl snažit sebevíc, lépe jak na čtvrté místo kousek za náma to už nestačilo. Stejně jako my si pro bronz dolely i holky ve složení Barča, Hankýna a Martina.

Závěrečná série SP, Itálie

Na konci září se mezinárodní sezóna zakončila Svěťákama v Itálii. Jel se sprint, middle a smíšené štafety. Vše v pěkně kopcovitém terénu mezi pěknými vinicemi ve velmi nepěkném počasí. V pátek hned po příjezdu, cestou na model event, začalo pršet a skončilo v sobotu po sprintu, který vejde do dějin asi jako nejdelší sprint v historii - vítěz za 36 minut. Pravda, cesty mezi vinicema se někde změnili v pěkné bahenní lázně, ale i tak to bylo přehnaně dlouhé. Já se opět nějak procpal do RED grupy a opět to byla katastrofa. Z počátku jsem sice dělal spoustu chyb, ale to všichni a rozjetý to bylo furt na celkem slušnej výsledek. Pak ale trocha nepozornosti, jeden zavlažovací kanál skrz cestu co nebyl v mapě a už jsem letěl vzduchem. Dopad na zadní kolo ač byl skutečně tvrdý jsem celkem ustál, ne tak moje zadní kolo. To se ohnulo v úhlu asi 20 stupňů, takže vůbec neprošlo zadní stavbou a navíc se na něj namotala přehazovačka, která tak byla na odpis. Letos už druhá:-( Nakonec jsem po marných snahách jí zprovoznit, se mi alespoň podařilo srovnat zadní kolo aby se protočilo rámem a stylem ala koloběžka se dokodrcal do cíle na pěkném předpředposledním místě. A celé opoledne pak strávil zprovozňováním bajku, což se nakonec skoro povedlo. Tedy až na řetěz, který jak se později ukázalo, jsem asi blbě snejtoval.

Další den jsem si chtěl spravit náladu na middlu. A nebýt přervaného řetězu zrovna ve chvíli, kdy jsem si vojel Knudsena, tak se mi to i povedlo. Dvouminutová ztráta mě tak odsunula ze 3. místa na 10. za které jsem alespoň bral jako cenu útěchy víno od pořadatelů.

O závěr se postaraly smíšený štafety. Já jel s René a Chláďou. Chláďa nám večer před tím předvedl striptýzek a poté si vynutil jet první úsek, ačkoliv ho nikdy nejel. A podle toho to taky vypadalo a pěkně nám to sprasil. I když René na druhém úseku bojovala statečně, vyrážel jsem se ztrátou bez reálné šance na slušný výsledek. Po (konečně) dobrém výkonu s jedinou větší chybou, jsem vybojoval alespoň 5. místo. To v celkovém hodnocení SP štafet nakonec stačilo na vítězství českého týmu o bod před Finskem. Tak jsem se konečně té hymny přece jen dočkal:-)

Malý trip na závěr

po štefetách jsme si udělali soukromý večírek a další den ráno jsme s Dukem a Kryštůfkem vyrazili nikoliv domů, ale na Gardu užít trochu pořádnýho bajkingu. Původní plán vyvést se lanovkou jsme po shlédnutí ceníku a také kvůli totální neochotě obsluhy prodat nám lístek, přehodnotili a vyrazili na 1700 metrů převýšení dlouhou štreku po svejch. Zpočátku to šlo dobře, sklon 15-20% byl sice vostrej, ale asfaltek, tak se to dalo. Posledních 400 vejškovejch metrů ale byla už jen kamzí stezka, takže jsme si pořádně potrénovali i nošení kola. Po vydrápání se ke konečný lanovky, nás čekal sjezdík do sedýlka a dalších 500 vejškovejch metrů až do dvou tisíc.To už zapadalo slunce a před námi byl 23km nepřetržitej sjezd po singláčích, šotolinách, chvíli i asfaltu, ale hlavně brutálních, často prakticky nejetelnejch (pro mě i fakticky) šutrovatejch stezkách padajících po skále kamsi do hlubin. Posledních 20-30 minut už navíc byla tma jako v pr..., takže jsme si to o to víc užili. A nakonec i přežili, nasedli do auta a vyrazili na Paso de Rombo-Timmelsjoch. Sedlo 2500 m.n.m. na hranici Itálie a Rakouska, kde jsme hodili byvak. Probuzení do krásného rána, ozdobeni jinovatkou na spacáku bylo luxusní. Dopoledne jsme úspěšně zdolali nejblišší třítisícovku a protože byla středa, rychle jsme to razili směr Pražská MTBO liga. Tu jse nám podařilo stihnout, ale protože jsme dorazili trochu se zpožděním, objeli jsme si to opět za tmy, ale to už vlastně znáte...

fotkečky z akcičky zde

EPILOG

A to je definitivní konec. Konec sezóny, která přinesla spoustu úspěchů, ale také smutku. Na podzim nás opustili dva bajkeři tělem i duší. Kale a Bábík patří k těm lidem, které když poznáte, tak se automaticky stanou vašimi přáteli. Oba plní energie a o to je naše ztráta větší. Čest jejich památce.

I přes menší kufr nakonec pilot ČSA našel letiště v Madridu a tak jsme si mohli vychutnat cestu do Montalegre i se závěrečnou 40 km vložkou po zřejmě nejklikatěšjší silnici v Portugalsku.
V sobotu následoval Průzkum terénu ve městě Cháves, prostoru sprintu. V neděli to konečně vypuklo. Sprint se jel přímo v historickém centru města, což byla nejspíš premiéra skutečně čistě městského MTBO sprintu. Zřejmě i díky času nedělního brzkého rána se pořadatelům podařila věc takřka nevídaná, takřka zcela "odautovat" célé širší centrum města. Moc pěkně postavený závod a pekelně rychlý. Průměrná rychlost 25 km/hod. (loni na MS i ME cca 17,5 km/hod) byla skutečná palba. Až na 14 kontrolu jsem krom drobných zaváháních na 1 a 8 kontrolu a nazouvání zuté boty na schodech cestou na 11 k. jel velice dobře, min na velkou bednu. Pak ale cestou na 15 jsem si nevšiml jedné zdi, zvolil postup kolem jedničky, kde jsem se nějakou dobu snažil marně najít cestu skrz zeď, ale musel se vrátit a byla z toho ztráta skoro minuta. Pak jsem mocně stahoval, ale cestou na sběrku jsem nějak nepochopil mapu (mezi pevností a stadionem bylo fotbalové hřiště, v mapě jako "privát") a byla z toho další chyba cca 25 sekund. Poprvé jsem tak na MS nedobil ve sprintu TOP 10. Martina se naopak větších chyb vyvarovala a byla z toho jak už asi víte krásná bronzová medaile:-) Hodně slušně zajel Duk na 6 fleku.

Po pondělním dnu volna, tréninku a opalovačce u jezera dnes následoval middle. Terén přímo za humny města Montalegre (částečně i přímo ve městě, jedna kontrola dokonce přímo před brankou našeho ubytování) byl hodně kopcovatý. Většina cest byla dost špatné kvality, takže takovej brutálek. I směrný časy se o dost překračovaly, takže jsme všichni zvědavý na Long...

Výsledkově se moc nedařilo. Martina s Chláďou 11. Já jel začátek, který byl hodně fyzicky náročný, trochu zataženě ale vcelku čistě. I po špatné volbě na 8 k. jsem měl šanci bojovat o nějaké 13. místo a mapově zajímavý skoro až sprintový závěr mi k tomu nahrával. Můj plán však získal trhliny chybou na 12, nevýhodnou volbou kvůli špatné mapě na 13, špatnou fikačkou skrz ostružinovou buš se dvěma seskoky z třímetrových zdí na 18 a na závěr jako perličku 5 sekundová ztráta (a o jednu příčku v pořadí) na předsběrce špatnou volbou stojanu s nepípající krabičkou.

To junioři se vytáhli, udělali dabl, bohužel trochu zbytečně. Měli špatně postavenou kontrolu, a tak si middle zejtra budou muset zopakovat místo kvalifikace longu.

Zítra se tedy jede ta kvalifikace, poté volno, long a na závěr štafle.

tři závody jarní části Českého Poháru se jely v rámci 4-denních na Vysočině. V zajímavém kopcovitém terénu připravili pořadatelé sice pěkně zorganizované závody, ale jejich nezkušenost s MTBO se bohužel projevila v nejdůležitějších parametrech. Kvalita mapy a tratí byla tristní, spíše jakoby pro běžce než pro bikery, a tak se v lese skoro víc běhalo nežli jezdilo.

Sobotní middle nabídl pouze výjezd do kopce, sjezd, dva přeběhy lesem, výjezd zpátky po stejné cestě, pytlík v prostoru kde polovina cest byla úplně mimo mísu a závěrečný sjezd po silnici. To ovšem nebylo nic proti nedělní klasice. Už před startem jsem udělal největší chybu závodu, když jsem se rozhodl jet s camelbakem. Když jsem chtěl vyrazit na start, zjistil že je píchlej a teče mi na záda. Chvíli jsem se to pokoušel zalepit, ale bez valného úspěchu, takže mi celej závod kapal ionťák na záda. Navíc to bylo na start o kilometr dál než psali, takže jsem přišel skoro o 3 minuty pozdě, takže jsem hned od začátku jel s Lauičem, kterej startoval za mnou. Hned na jedničku jsme si to profrčeli přes centrum, takže celá 6km štreka na start byla vlastně úplně k ničemu. Na pětku jsem se lehce smotal, což mělo větší vliv na Lauiče, který se sice mohl potrhat smíchy, ale v zápětí odjel do prčic. A navíc se tam smotal taky. Pak jsem dlouho bojoval sám a bylo to skutečně náročné. Stručně by se to dalo popsat asi takto. Vyjel se brutální kopec, orazila kontrola, sjel se kopec, traverz po šotolině, vyjel se kopec, sjel, traverz po šotolině v protisměru a toto asi tak 6x. Absolutně žádná volba, jen spousta běhání s kolem. A na závěr postup mimo mapu jako třešnička na dortu.

Pondělní sprint přinesl konečně zajímavý závod. Ač na to terén nevypadal, stavitel z něho vytáhnul to nejlepší a nebýt spousty zbytečných vraceček a opět nějakého toho běhání, mohl to být pěkný závod. Kdyby nebyla naprosto chaoticky zmapovaná oblast prvních kontrol, takže mnoho lidí mělo problémy vůbec se najít na mapě a dělali se tu velké chyby. Obvykle tak hned první kontrola rozhodla o celém závodě. Já jsem to taky netrefil úplně ideálně, ale naštěstí cca 45 sekund ztráta neznamenala tolik. Pak už jsem jel vcelku dobře a byl z toho první slušnej výsledek - 3. místo a úžasná cena reklamní leták.

Na závěr se jel závod "shluky" což je mírně modifikovaný free order. Nepočítal se do českého poháru, takže se ho zúčastnila jen hrstka statečných a dobře udělala. Zajímavě postavená trať a díky proježděnosti terénu už nás ani vypečená mapa nemohla tolik zaskočit. Nijak zvlášť jsem to nehnal zato mapově jsem si to tentokrát pohlídal. Až do kontroly 119, kde mi vlítnul klacek do drátů a namotal přehazku podobně jako v Polsku. Tentokrát alespoň zůstala funkční, i když jen částečně a každopádně je na odpis. Navíc jsem to tak 2 min. vymotával a pak jsem se ještě asi 100 metrů vracel ke kontrole, kterou jsem v samém vzteku zapomněl orazit:-)

I tak mi to nakonec ve velmi oslabené konkurenci stačilo na etapové vítězství a posun na celkové 3 místo,, takže alespoň malá náplast na závěr ne zrovna podařených závodů.

Dneska odlítáme na MS do Portugalska, tak to snad konečně prolomím a dojedu závod bez defektu (ať už kola nebo hlavy), tak fanděte a typujte v anketě jak to dopadne.

Přesně tak dlouho jsem čekal na vítězství v závodě ČP. A jak už to tak bývá, dočkal jsem se ho v závodu, kdy bych to čekal nejméně: Long z hromadným startem.

Ale zpět na začátek. Už páteční cesta do Hamru byla zajímavá. Vyjížděli jsme s 45 min zpožděním a cestou pak ještě 2x vařili, takže jsem šel spát po půlnoci, a to aniž bych navštívil místní bufet:-(

Hned dopoledne nás čekal sprint. Po letošních bídných výsledcích (slušnou fazošku jsem cítil už na svěťácích v Polsku, kde mě ale selhala nejdřív technika, pak hlava a nakonec mapa) si chci spravit náladu, což se mi daří až do 16 kontroly. Tam držím vedení spolu s Vojtou Stránským kousek před Márou a Chláďou. Pak ale stejně jako Mára zajíždím do fabriky, což mě stojí cenné sekundy, do čela jde Vojta před Chláďou. Ze 17 k. na předsběrku pak všichni kromě Chládi odjíždíme po špatné cestě - ztráta 20-25s, čímž mu darujeme vítězství. Na mě pak kvůli těmto dvěma chybám v závěru zbejvaj zase jen brambory...

Na štafety jsem nasadil nový (relativně) USK dres, který krom toho že v něm vypadám fakt dobře (viz foto na úvodní stránce) mi nosí fakt "štěstí". Aby mi vydržel pěkně běloučký, tak jsem ho použil zatím pouze třikrát. Loni na MTBO lize na Džbánu, kde jsem se nepotkal zrovna s formou a porazilo mě tam i několik holek, na MČR na Klasice, kde se mi po 4 kontrolách rozpadla přehazka a MČR ve sprintu a štafetách v Šumperku, kde jsem při výborně rozjetým sprintu ztratil čip a při štafetách nám to 2. úsek disknul.

Prokletí se nezlomilo ani tentokrát, pouze se přesunulo opět na náš 2 úsek, kde nastoupil Pavel Muller, na kterého to tak nějak zbylo poté co všichni ostatní členové oddílu odmítli z různých důvodů se mnou a Gazdou nastoupit do naší A štafety. Pavel se tenhle víkend nepotkal zrovna s ideální fazónou a po nadějném prvním úseku mi to přivez s velkou ztrátou na nejlepší. I tak jsem bojoval statečně a v závěru si to spolu s Mírou Ryglem, Lauičem a Chláďou pěkně naostro rozdal o konečné pořadí. Nejprve jsme Lauiče nechali na poslední farstě kterou měl delší, pak jsme trochu cukli Mírovi. Na sběrce šel do čela Chláďa a pár metrů před cílem jsme navíc dostihly Hášu, který navíc najel do špatného koridoru. Zlín tak nakonec na 4., já na 5. a Miry na 6. místě. Medaile si bez větších bojů rozdali Tesla, Bor a Bruntál. Čest oddílu opět zachraňovaly holky a obhájily znovu titul.

Večer byl tradiční večírek, i když to byl jen slabej odvar toho, co pamatuju za mejch "mladejch let". Většina lidí šla dost brzo spát a nakonec zůstalo jen tvrdé jádro okolo SNS, Plzeňáků a VIPrahla.

A v neděli to konečně přišlo. S pocitem že není co ztratit nastupuju opět v oddílovém, hlavně abych na hromadnym startu dobře vypadal. Start nepřinesl žádné překvapení, prostě se vyrazilo pěkně z ostra a postupně se furt zrychlovalo. Jeli se klasicky 3 farstované okruhy, a i když byly dost rozdílné, stejně bylo jak už to tak bývá dost "jalových" úseků, kde se jezdilo pořád po stejných cestách. Zčásti i vinou toho, že se prostor kryl se závodem štafet, takže to byl fakticky 2, 3 a 4 okruh na téže mapě. I tak tam byl spousta zajímavých postupů. V prvním kole jsem pracoval (a startoval kontroly!) s Parim a pak s Chláďou, což byla teda řehole jak pr..., ale od 2. kola jsem jel sám, takže pěkně v klídku a vyjma pár váhaček bez chyb. Dojíždím do cíle, nikde nikdo, tak trochu znejistím. Ptám se Alberta jak to teda dopadlo, a on že jsem první:-) Proklétí prolomeno. Mission accomplished.

Tak už jen dodám, že Martina vybojovala pěkné 3. místo, VoiTOI konečně a dost drtivě vyhrál Céčka, kde ho 3. místem jistil Nemša.

A nezapomeňte, už v sobotu 4denní na Vysočině, bude to velký!

trochu nestíhám, takže velmi rychle.

V pátek a sobotu se jela tradiční Ruská Ruleta. Ještě před odjezdem jsem se konečně dokopal opravit svojí přehazovačku, zničenou na svěťácích v Polsku. Byla pěkně pokroucená, tak jsem ji strčil do svěráku a narovnával, a narovnával a výsledek vidíte na obrázku. Vodítko se narovnat nechtělo a tak radši prasklo. I s tím jsem si věděl rady, kousek plechu, dva šroubky a už zase pěkně hází převody...

Sice s jiným parťákem a za jiný tým, ale přece jsem obhájil loňské 3. místo, i když letos jsme měli po noční etapě nakročeno i na vítězství, takže to bylo malé zklamáníčko. V sobotu jsme trochu přecenili svoje síly a na konci museli honit limit, kvůli tomu vynechali některé levné kontroly. O vítězi nakonec při rovnosti bodů hned třech týmů rozhodoval čas, který jsme bohužel měli nejhorší. Vyhráli Mačus s Puchym a druhý Pedros s Klofim. Závod byl orientačně trochu ochuznen, poněvadž všechny týmy bojující o vítězství museli vynechat část kontrol, ležících v prostoru kryjícím se s ČP MTBO, který se pojede následující víkend. I tak to byl velmi pěkný závod, akorát mapa někde moc (a někde spíš vůbec) neseděla. ale co bysme konec konců čekali, když se to jmenuje Ruská Ruleta...

Na nedělním OPEN přeboru klubu KOB Děčín v Mimoni jsem nebyl, tak alespoň výsledky. (Jak vidno, závod opanovala na RR udpočívající (pořádající) rodina Bogárovců.

V úterý se jel 7. díl Pražské MTBO Ligy. Pořádal Mirek Kalina na Zátišském Potoku. Opět vše výborně zvládnuté, takže už se těším na další. Já jsem po chybce hned na 2 kontrolu krom nejitě zvládnutého dlouhého postupu na 18.k. jel docela slušně a tak si mohl zase vychutnat chuť vítězství, když Martinu jsem po odečtení koeficientu porazil o pouhých 12 sekund. Po delší pauze bude seriál pokračovat koncem srpna pod taktovkou otce zakladatele Kouři, a na začátku září přijde řada i na mě. Bude to těžké, pořadatelská laťka je každopádně nasazená vysoko.

Ve středu se bežel první ročník klacky open což je firemní závod štafet. Krom sportovní stránky to bylo také (hlavně) společenské setkání, přesto se bojovalo velmi tvrdě o každé místo. Zvláště o vítězství to bylo hodně napínavé. Já za štafetu DC Computers šel od začátku do čela, ale Žaket (za nejž běžel Syslus) se mi držel za zadkem (skoro jako při Ruské Ruletě). To samé na druhém úseku, kdy Kebule skoro uvisela Bořana. Na posledním úseku rozhodl o naší výhře pan Lorenc, když si Radimse vyškolil na předsběrce:-) Obdiv zaslouží i naše třetí štafeta, kde na prvních dvou úsecích byli borci na 3km trati oba přes 70 minut...

se včera jel další, již 6. díl Pražské MTBO Ligy. Centrum bylo sice nejvzdálenější od Prahy - v Tuřanech u Slaného, ale zato se jednalo zatím snad o nejprofesionálněji uspořádaný závod. Kromě ražení "na krabičky" nechybělo praticky nic, na co jsme zvyklí na ČP MTBO. Samotný závod začal cca 1,5 km měřeným úsekem na mapový start. Protože jsem se před startem nestihl moc rozjezdit, měl jsem dost zatuhlé nohy a vítězství v této disciplíně jsem tak přenechal Kouřovi. Závodilo se na mapě Kejkol se spoustou kvalitních cest, místy i pískových. Trať byla zamotaná, ale velmi zajímavě postavená se spoustou voleb. Po chybce na 4. kontrolu a delší běžecké vložce jsem již jel bez většího zaváhání a tak si připsal opět nejlepší čas. Stejně jako minulý týden to ale na celkové vítězství nestačilo. Díky koeficientu si ho připsala Martina, takže alespoň zůstalo doma:-)

O víkendu se jede Ruská Ruleta

v neděli přebor KOB Děčín

příští úterý opět Liga, Mirek Kalina pořádá na Sv.Václavu

A pak po delší pauze další, 9-10. kolo ČP MTBO +MČR štafet

pokračovala již 5. závodem. Hynek s RaMachem uspořádali na Kamýku u baseballového hřiště perfektně zorganizovaný delší sprint. Konečně jsme se i v Čechách dočkali pěkného (možná až moc) počasí, ale k hašení žízně bylo dostatek piva v místní hospodě se zahrádkou. Závod se jel jak v lese, tak po místních sídlištích. Pěkně postavená trať cca na půl hodinky se líbila, taková pravá mapařinka. Já jsem si připsal další vítězství, i když jen o 5 sekund před Mírou Kalinou. Do ligy si ale nejvíce bodů připsala díky holčičímu koeficientu ségra, Martina byla při své premiérové účasti jak jinak než 4.

Vše o PL MTBO

Další závod na Kejkolu se jede již v úterý.