Je to už přes měsíc
kdy skočila oficiální MTBO sezóna, ale to rozhodně neznamená, že bychom na další bajky museli čekat až do jara.
6. listopadu se jel 2. ročník Maudi Cupu. Pořádající rodina Švarcbachových nás tentokrát zavedla do Jevan a nejbližšího okolí a opět to byl velice hezky uspořádaný závod a vyšlo i počasí. Jelo se částečně po vesnici a mezi chatařskými koloniemi a v lese se spoustou rychlých cest a pěšinek občas dost nepříjemně zapadaných listím. Mapa měla pár slabších míst, ale to jistě nikomu nevadilo. Konkurence byla výborná, v chlapech hned 4 reprezentanti, takže jsem loňské vítězství neobhájil. Pro to si tentokrát suverénně dojel Duk, já pak těsně uhájil druhé místo před Tomínem a Márou, takže přeci jen spokojenost. Martina naopak s obhajobou neměla větší problém.
Na závěr vyhlášení pak byl dekorován celkový vítěz Pražské MTBO ligy, což jsem byl jak jistě víte já a tak se mohu těšit z unikátní trofeje made in Kouřa:-)
Neuběhl ani týden a přišel pátek 12. 11. a to byl na pořadu tradiční HULK Cup, noční OB štafety. Naše lůzrovská štafeta neměla velké ambice a proto bylo 5. místo famózní úspěch. Navíc proběhnout se v noci po Petříně, Malé Straně a Hradčanech mezi nic netušícími a nechápajícími lidmi je fakt zábava. Pohár HULK pak suverénně získala Pragofka, Béčko za které jsem běžel bylo bramborové.
Poté následoval přesun z Petřína na další pražské památné místo - Vyšehrad. Tam se konalo závěrečné rozloučení s Bábíkem. To znamená, že většina skalních neodcházela dřív jak ve 4 s míň jak 10 pivama v krvi. Tak jak by to Bábík chtěl a jak by se mu to líbilo.
Ranní přesun do Řitky (příznačný název, vzhledem k mému poalkoholickému stavu) tedy nebyl nic moc, ale co bych pro svůj oblíbený sport neudělal. Na Brdech se totiž minulou sobotu jel před MTBO komunitou trochu utajený, ale již 11. ročník přeboru VŠE. A protože se jednalo o závod koedukovaných párů, musel jsem pro absenci Martiny vzít zavděk ségrou. Nejednalo se tedy o žádné velké závodění, spíš o velmi lehkou projížďku, ale alespoň jsem při tom krásně stihl vystřízlivět. Navíc jsme se ve známém terénu na mapě Skalka (část jsem mapoval pro ČP 2007) vyhnuli chybám, takže to nakonec stačilo na 2. místo za dvojicí (prý) reprošů v adventure race a před ex-reproškou Barčou Hančíkovou s ex-přítelem Ráďou.
Dnes, tj v tradičním termínu 17. listopadu se konalo 17. MS ve SMIKU (takže vlastně tak trochu jubileum). Vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o jeden level obtížnější scorelauf a musí se běhat především hlavou, je to disciplína šitá mi na míru. Naposled jsem se účastnil v roce 2002 kde mi vítězství uniklo pouze vlastní blbostí, protože jsem se překouknul a běžel na špatnou kontrolu. Tentokrát jsem to zvládnul naprosto perfektně a vopíchal si všechny kontroly. Poslední tři kiláky jsem potřeboval pro přiběhnutí před limitem tak 2:50 min. na km což teda nedám ani na dráze a tak se z vítězství radoval Heppy, kterej to asi dá. Já si naprosto zkušeně pohlídal čas 60:59 a s penalizací 1 bod si zajistil druhé místo a titul vicemistra světa. Když si tak shrnu tenhle článek, tak je to takové stříbrné dežaví, ale příjemné...
A to stále neni fše. Příští sobotu si můžou užít jak milovníci OB, MTBO tak i bruslení, lyžování a všech možných sportů na Pražském parkovém survivalu a to se vyplatí.
No a pak je tu otvírák té nové sezóny - Viktorova VIPrahlá SMRT
