Bez týdne rok.
Přesně tak dlouho jsem čekal na vítězství v závodě ČP. A jak už to tak bývá, dočkal jsem se ho v závodu, kdy bych to čekal nejméně: Long z hromadným startem.
Ale zpět na začátek. Už páteční cesta do Hamru byla zajímavá. Vyjížděli jsme s 45 min zpožděním a cestou pak ještě 2x vařili, takže jsem šel spát po půlnoci, a to aniž bych navštívil místní bufet:-(
Hned dopoledne nás čekal sprint. Po letošních bídných výsledcích (slušnou fazošku jsem cítil už na svěťácích v Polsku, kde mě ale selhala nejdřív technika, pak hlava a nakonec mapa) si chci spravit náladu, což se mi daří až do 16 kontroly. Tam držím vedení spolu s Vojtou Stránským kousek před Márou a Chláďou. Pak ale stejně jako Mára zajíždím do fabriky, což mě stojí cenné sekundy, do čela jde Vojta před Chláďou. Ze 17 k. na předsběrku pak všichni kromě Chládi odjíždíme po špatné cestě - ztráta 20-25s, čímž mu darujeme vítězství. Na mě pak kvůli těmto dvěma chybám v závěru zbejvaj zase jen brambory...
Na štafety jsem nasadil nový (relativně) USK dres, který krom toho že v něm vypadám fakt dobře (viz foto na úvodní stránce) mi nosí fakt "štěstí". Aby mi vydržel pěkně běloučký, tak jsem ho použil zatím pouze třikrát. Loni na MTBO lize na Džbánu, kde jsem se nepotkal zrovna s formou a porazilo mě tam i několik holek, na MČR na Klasice, kde se mi po 4 kontrolách rozpadla přehazka a MČR ve sprintu a štafetách v Šumperku, kde jsem při výborně rozjetým sprintu ztratil čip a při štafetách nám to 2. úsek disknul.
Prokletí se nezlomilo ani tentokrát, pouze se přesunulo opět na náš 2 úsek, kde nastoupil Pavel Muller, na kterého to tak nějak zbylo poté co všichni ostatní členové oddílu odmítli z různých důvodů se mnou a Gazdou nastoupit do naší A štafety. Pavel se tenhle víkend nepotkal zrovna s ideální fazónou a po nadějném prvním úseku mi to přivez s velkou ztrátou na nejlepší. I tak jsem bojoval statečně a v závěru si to spolu s Mírou Ryglem, Lauičem a Chláďou pěkně naostro rozdal o konečné pořadí. Nejprve jsme Lauiče nechali na poslední farstě kterou měl delší, pak jsme trochu cukli Mírovi. Na sběrce šel do čela Chláďa a pár metrů před cílem jsme navíc dostihly Hášu, který navíc najel do špatného koridoru. Zlín tak nakonec na 4., já na 5. a Miry na 6. místě. Medaile si bez větších bojů rozdali Tesla, Bor a Bruntál. Čest oddílu opět zachraňovaly holky a obhájily znovu titul.
Večer byl tradiční večírek, i když to byl jen slabej odvar toho, co pamatuju za mejch "mladejch let". Většina lidí šla dost brzo spát a nakonec zůstalo jen tvrdé jádro okolo SNS, Plzeňáků a VIPrahla.
A v neděli to konečně přišlo. S pocitem že není co ztratit nastupuju opět v oddílovém, hlavně abych na hromadnym startu dobře vypadal. Start nepřinesl žádné překvapení, prostě se vyrazilo pěkně z ostra a postupně se furt zrychlovalo. Jeli se klasicky 3 farstované okruhy, a i když byly dost rozdílné, stejně bylo jak už to tak bývá dost "jalových" úseků, kde se jezdilo pořád po stejných cestách. Zčásti i vinou toho, že se prostor kryl se závodem štafet, takže to byl fakticky 2, 3 a 4 okruh na téže mapě. I tak tam byl spousta zajímavých postupů. V prvním kole jsem pracoval (a startoval kontroly!) s Parim a pak s Chláďou, což byla teda řehole jak pr..., ale od 2. kola jsem jel sám, takže pěkně v klídku a vyjma pár váhaček bez chyb. Dojíždím do cíle, nikde nikdo, tak trochu znejistím. Ptám se Alberta jak to teda dopadlo, a on že jsem první:-) Proklétí prolomeno. Mission accomplished.
Tak už jen dodám, že Martina vybojovala pěkné 3. místo, VoiTOI konečně a dost drtivě vyhrál Céčka, kde ho 3. místem jistil Nemša.
A nezapomeňte, už v sobotu 4denní na Vysočině, bude to velký!
