Nešťastné Polské sedmičky
Ještě před odjezdem na svěťáky do Polska jsem si minulou středu střihnul prokopského chrta, který díky krásnému počasí byl spíše zmoklý chrt. Na start se tak postavilo pouze 12 odvážných závodníků (vlastně 13: jeden byl tandem, všechna čest). Závod to není úplně typický MTBO, kontroly se musí pečlivě dohledávat a bývají na vskutku zajímavých místech. Vyhrál Viktor Slavík, který mě nasadil propastných 7 sekund. Loňské třetí místo jsem tedy vylepšil, ale úplná spokojenost rozhodně nebyla, alespoň je co vylepšovat na příští ročník.
A pak už se valilo napříč Polskem do Gdaňsku na Světový Pohár. Po pár stech kilometrech dokonce přestalo pršet a poprvé snad po měsíci a půl jsme si mohli užívat sluníčka. I přes nepovedené závody ČP v Polsku před třemi týdny, jsem se sem docela těšil. V letech 2006, 07 a 08 různě po Polsku absolvoval řadu pěkných závodů, a tak jsem věřil v pokračování tohoto trendu. Dorazili jsme po 5 hodině, akorát na konec juniorského závodu ve sprintu, tak jsme si půjčili mapy a pěkně si potrénovali mezi davy pejskařů a milenců vyrazivších do místního lesoparku užívat slunce.
Večer se ubytovali ve velmi příjemném privátu Siesta a vyfasovali startovní čísla. To moje bylo vskutku epesní - Bondovské, štěstí mi ale moc nepřineslo.
V pátek se už začalo bojovat naostro Longem. Závodilo se v příměstském lese hodně členitém se spoustou pěkných cest, ale i špatných průseků. Mapa bohužel nebyla valná, některé cesty jakoby byly mapovány od oka, někde chyběly padlé stromy, jinde přebývaly. Tratě nebyly špatné, i když někdy dost zvláštně postavené, dlouhé protijezdy, občas nutnost jet lesem. Do této doby se jezdily závody s pevným pořadím kontrol a Free ordery, od Polska se zřejmě zavádí nová disciplína: závod typu hvězdička. Jak jinak si vysvětlit stavbu mužské elity nevím...
Prvních 6 kontrol jedu rozvážně, ale bez větší chyby. Pak přichází dlouhá volba, jako jeden z mála si vybírám tu výhodnější zleva. Taky se dostávám do slušného závodního tempa, navíc mám kousek před sebou Korčagina, 7 kontroly však nedosáhnu. Asi 70 metrů před ní mi vlítne do zadního kola klacek a namotá přehazovačku do drátů tak, že ani po 7 minutách oprav nedokážu uvést kolo do provozuschopného stavu a odebírám se domů pěšky.
Alespoň ostatním se dařilo lépe. Martina si po delší době dojíždí pro další velkou medaili, bronzovou. Chláďa i přes několik chyb dojíždí 5, Lauič 8.
Do sobotního Middlu nastupuji s odhodláním vylepšit si reputaci a náladu. Až do 7. kontroly se mi to i daří. Foliforov startující 2 min. za mnou mě už má sice na lopatě, ale vzhledem k tomu, že nakonec vyhrál o 1,5 minuty, tak to není špatný, minimálně na velkou bednu. Sjíždím od 7 kontroly do údolí, dávám se do leva po plné, pak stoupám po čárce doprava do kopce. Začíná mi být divné, že nikde nevidím Foliforova, přestává mi sedět mapa, cesta je pěkně zaklackovaná, takže se musí chvílemi jít. Po nějaké době mi konečně dochází, že jsem uhnul o údolí dřív a jsem teď na špatném kopci. Padám do správného údolí, lezu nahoru do kopce, ale jinde než si myslím, takže celý kufr zakončuji ještě chybou na dohledávce a 7 minut v pr... Zbytek závodu absolvuji zcela zdeptán, ale alespoň nejsem sám a spolupracuji s Finem Laurilou čímž mu pomáhám k 9. místu.
Martina zajela opět pěkně, i když tentokrát na nepopulární brambory, Žába s Barčou 10 a 11. Z chlapů se vytáhnul Mára na 5 místě, Chláďa 7.
Závěr obstaraly smíšené štafety. Pro nás to byl souboj generací: mladá štafeta Duk, Žába a Mára versus stará štafeta Barča, Lauič a Jaryn. A nakonec ta nejlepší stará mladá, či mladá stará štafeta Já, Martina a Chláďa. Start výbornej, po dlouhé farstě na 1 sice musím klestit cestu mezi ženskejma, ale na 5 dojíždím Gritsana a stíháme čelo závodu. Před 6 najíždí do špatné odbočky, jdu před něj, ale tu správnou míjím a hledám kontrolu o průsek dál. Zpočátku vše sedí, a tak to chvíli trvá něž se nalézám a vracím zpět na správné místo. Nasazuji ke stíhačce, znovu předjíždím balík několika holek. Před 10 kontrolou je ale špatná mapa. Tlustá čárka najednou mizí uprostřed lesa a začíná o několik desítek metrů dál za spadlým stromem, což vůbec nebylo vidět. Lesem dojíždím na velkou cestu, ale nevím kde jsem, když se konečně zorientuji a vydávám se směrem ke kontrole najíždím na cestu kde měla být kláda, ale nebyla a tak si myslím, že jsem o cestu dřív. Chci to fiknout vpravo na cestu ke kontrole, ale opět se ocitám uprostřed lesa zcela dezorientován, vracím se zpět na hlavní cestu a po několika váhání se konečně nalézám na křižovatce pěti cest a poté i kontrolu. Každopádně závod byl v tu chvíli definitivně ztracen a co hůř že šlo o štafety.
Zato vetoši i mlaďoši jeli výborně od startu až do cíle a připsali si vynikající první a třetí místo.
Pak už nás čekalo jen dvouhodinové čekání na vyhlášení, sbalit se a vyrazit spolu s několika miliony Poláků vracejících se z prosluněného víkendu u Baltu směrem na jih. 10timinutové zdržení uprostřed noci Německou policií hledající pašeráky drog či bílého masa nás už nemohlo vyvést z míry. Poté co u nás našli akorát 4 špinavý bajky jsme jim zahráli Hustýho Wimpyho a byli propuštěni. Je 4 ráno, vysazuji Žábu na kolejích (vysokoškolských) v Dejvicích, začíná pršet, chce se mi spát, brečet, řvát. Do Polska už se nikdy těšit nebudu.
stránky závodů (s výsledkama, postupama závodníků, mapama, fotkama...)
