... to je to oč tu běží. Takto mohli parafrázovat všichni milovníci zimních sportů během letošního podzimu. A protože minulý týden konečně napadlo, nelenil jsem a vyrazil o víkendu na Mísečky zdolat svojí první stovku nalyžovanejch kilásků.

Naopak večírková sezóna se rozběhla naplno bez ohledu na počasí a letos se opravdu zadařilo. Výsledky ankety o nejlepší o-sportovce jistě znáte, tak pro úplnnost: titul Bajkera roku získal jak jinak nežli Chláďa a za ním jsem si pro krásné druhé (letos ho mám zřejmě zarezervované) místo došel já a Martina byla třetí. Ač samotné vyhlašování příliš napínavé nebylo o chvilky vzrušení se tak postaral Vojta Stránský při cestě z Prahy, když jsem mu 10 minut po plánovaném odjezdu volal kde se fláká, odpověděl mi že doma (v Kralupech). Holt si pořádně nečte maily a tak sice zaregistroval že místo O-Gala v Jičíně bude Vyhlášení v Hradci, ale změna datumu už byla jaksi nad jeho síly. Do Nového Pivovaru jsme nakonec dorazili o 30 minut pozdějc, akorát na začátek vyhlašování. A hned mě čekalo nemilé překvápko. Ačkoliv se to jmenovalo Pivovar, v nabídce byla pouze lahvová Plzeň (navíc poslední!) a poté již jen Géhnus:-( Navzdory tomu jsme si to docela užili.

Další večírek byla výroční schůze klubu U Ledu. Hospoda na zimáku byla pěkná, ale opět s Géčkem. Krom schůzování se také rozdávalo, a tentokrát jsem si vítězství v podobě dortu pro nejlepšího člena klubu nenechal ují(s)t. Martina dostala taky jeden za druhé místo a třetí do rodiny přidala ségra.

Včera pak bylo na řadě setkéní nejlepších sportovců USK a vysokoškolského sportovního centra. Trochu jsem se toho bál a po doražení na místo se ukázalo že oprávněně. Plná hospoda naprosto neznámých lidí, a tak jsem se odebral na bar pro pivo. To bohužel neměli, pouze Géhnus (začínal jsem tušit nějaké spiknutí...) a čekal jsem na vysvobození. To přišlo v podobě Dany Brožkové, takže jsme alespoň hodili pokec než se uráčil dorazit Tomáš Kraus, který byl spolu s Vavřincem Hradílkem jedinný, koho jsem alespoň znal z TV (Verner a Šrobáková s Hejnovou měli dorazit taky, ale měli to z Japonska či z jiných koutů světa poněkud z ruky) Při předávání soviček a obálek s miláškama jsem konečně zjistil, že ti ostaní jsou judisti, baskeťáci, šermíři, plavci, pádlaři, krasobruslaři a spoustu dalších sportů který si nepamatuju, stejně jako voni si nepamatujou na nějaký dva orijenťáky...

Rok 2009 se pomalu chýlí, a to je čas různých anket a podobných srandiček. O-Gala nám sice zrušili či možná přesunuli na příští rok, ale ani tak ti největší borci letošní sezóny nepřijdou zkrátka. V pátek se v Hradci uskuteční vyhlášení Ankety nejlepších O-sportovců a s Martinou jsme dostali pozvánku. Tak jsem na to zvědav jakpak nám to dopadne. Jako zvláštní bonus bude vyhlášena cena Fair Play. Kdopak jí asi tak jenom může získat. Už tušíte....? bingo, kdo jiný než ošetřovatel a vyprosťovatel 12 cm klacků Bingo. Sice mohl být mistr světa, ale nomice na cenu Fair Play udělovanou MOV bude pro Český OB zřejmě vetší mediální přínos něž deset titulů...

14. prosince bude další vyhlášení, tentokrát nejlepších 10 sportovců USK, a nějak se mi podařilo protlačit se mezi ně. Tak jsem zvědavej jak si mezi baskeťákama, judistama, kanojistama či atletama povětšinou účastníkama OH 2008 povede Bajker. Narozdíl od většiny z nich mám placku z letošního MS tak doufám že to porota zhodnotí spravedlivě:-)

A na závěr taky jednu anketu pro vás. Od roku 2002 Češi na sedmi MS a čtyřech ME získali 11 stříbrnejch a 14 bronzovejch medailí. Z žádného šampionátu jsme neodjeli s prázdnou, ale na to nejcennější zatím stále čekáme. Tak komu se to nakonec podaří a tu naší hezkou "instrumentální" zahrajou? Hlasovat můžete v levém sloupci.

Mimochodem už dvakrát jsme se mohli radovat. V roce 2005 byl Jarda Rygl druhej kvůli tomu, že i když vítězný Ruslan Gritsan zcela nepopiratelně fikal postup skrz zakázanej soukromej pozemek, ale nikdo ho při tom nenačapal a nemohl tak být disknutej. A letos jsem se už radoval z titulu Mistra Evropy, když se krátce po dokončení závodu zjistilo, že pořadatelé na startu udělali chybu a posledních 15 závodníků odstartovali o minutu později. Potom co byly výsledky opraveny zvítězil hádejte kdo? Ano správně: Ruslan Gritsan... Nutno podotknout, že tentokrát zcela zaslouženě.

O definitivní tečku za sezónou se postaral Maudi cup. Příjemný závod v Kostelci nad Černými lesy uspořádala rodina Švarcbachových. Pěkné zázemí s nadstandartními službami poskytl místní pivovar a mnoho hezkých cen pro vítěze i do tomboly několik sponzorů, o kterých se některým pořadatelům Českého poháru může jen zdát. Trochu slabší mapa a stavba trati tak, i vzhledem k tomu že se sem všichni přijeli hlavně pobavit a rozloučit se před zimou, byla všema odpuštěna. Samotný závod jsem sice objel bez větší chyby, i když vzhledem k pozdnímu termínu spíš turistickým tempem. Jelikož konkurence byla výborná: reproši Tomíno, Chláďa a Duk a dále pak ambiciózní Kouřa, Puchy, Meloun či Bábík, čekal jsem tuhý boj o vítězství. To že jsem se nakonec radoval já bylo tedy docela příjemný překvápko, které mi dopřáli ostatní hlavně díky svým chybám. V boji o druhé místo uspěl Tomíno těsně před Kouřou a jen o další vteřinu před Puchym. Největší favorit Chláďa pak skončil v poli poražených. V ženskejch to bylo o dost jednoznačnější. Vyhrála Martina před ségrou, ostatní už měli obrovskou ztrátu. Více podrobností je na stránkách závodu.

Biková sezóna začala, již tradičně v dubnu na tréninkovim kempu v Dánsku odkud jsem se přesunul točit s Pragovkou do Švédska, kde jsem si zaběhnul kultovní Tiomilu. Hned po návratu následoval první ostrej test - WRE v Maďarsku. Po slušnym výkonu jsem si odsud přivezl krásné 4. místo (což navíc znamenalo 2. místo do Českého poháru). O další týden později jsem navíc k překvapení nejen všech okolo, ale hlavně sám sebe, vybojoval stříbro na MČR na Dlouhé trati (Ultra long). Začátek sezóny jako hrom, bohužel jsem netušil že moc dalších úspěchů na české scéně už si tento rok nepřipíšu. Následovalo další MČR, tentokrát ve Free Order mé nejoblíbenější disciplíně, ve které jsem obhajoval loňský titul. To my však zhatil defekt a náladu jsem si nezlepšil ani při nedělním Middlu. Neúspěchy v MTBO jsem si během května vykompenzoval alespoň vítězstvími v barvách TOITOI na Kvadriatlonu dvojic (Běh, Kanoi, Bajk, Orientační Běh) s Voitoijem, a na Smržmanovi (cca 5 hod. duatlon: OB + MTBO), který se tentokrát jel v opravdu drsných deštivých podmínkách Ještědského hřbetu. Na červen jsem si naplánoval smtelných 14 dní. Začalo to dalšími pohárovými závody v Bruntále, opět bez výraznějšího výsledku. Po pár dnech volna jsem si zajel ve čtvrtek do Plzně na Akademické MČR, ale bylo z toho "až" 3. místo. Odpoledne jsem ještě stihnul trénink na sprint v OB a v pátek jsem si ho dal na ostro na MČR V Kutné Hoře a odtud se rovnou přesunul na Ruskou Ruletu, kde jsem ve dvojici s VIPrahlým Viktorem vyválčil další 3. místo v kategorii Meresjev (MTBO 3 hodiny v noci + 5 hod. ve dne). To byla sobota a v neděli jsem už usedal do auta směr Mistroví Evropy v Dánsku.

ME Dánsko

Po příjezdu a kratším tréninku v pondělí se hned od úterka začalo závodit na ostro. Jako obvykle sprintem. Kdo by řekl, že potom co jsem absolvoval v uplynulých 4 dnech nemám šanci nic zajet, byl vedle jako jedle. Sprint byl krásně technický a mapařinka, tak jak to mám nejradši. A protože jsme s Ruslanem Gritsanem byli asi jediní, kteří to objeli bez velké chyby, brali jsme první dva fleky, bohužel byl mnohonásobný mistr světa Ruslan přeci jen rychlejší, ale stříbro na ME je i tak fantastický. Další den následoval Middle a byl to pravý opak sprintu. Chyby se kupily, nohy netáhly a výsledek tomu odpovídal. Při čtvrtečním Longu to bylo o poznání lepší, alespoň fyzicky, ale dvě velké chyby mě opět srazily níž než bych si přál. V uplinulých 8 dnech jsem absolvoval neuvěřitelných 6 závodů a k tomu 2 tréninky takže páteční den volna byl doslova vysvobozením.

Na závěr byly jako obvykle štafety a i když jsem rozjížděl tu papírově horší českou štafetu, hodně jsem nám věřil. Vždyť poslední úsek jel Tomíno, jeden nejúspěšnějších bajkerů vůbec. Začátek byl výborný, přijel jsem ve skupině bojující o zlato, naopak české Áčko ztratilo ambice právě hned na prvním úseku. Jarin na druhém sice taky trochu ztratil, ale to kromě suveréních domácích Dánů všichni, takže Tomíno vyrážel do boje o druhé místo. I když jel velmi dobře, nakonec to bohužel nestačilo ani na výborně finišující Estonce a o pár sekund bohužel ani na Rusy. Takže nepopulární brambory, ale i tak pěkný výsledek.

Ještě na závěr dodám výsledky Martiny. Té se povedla malá kuriozita, když ve všech závodech skočila v TOP 10. Bohužel kromě 5. místa ve štafetách se ani jednou nevlezla alespoň na velkou bednu. Dvakrát 8. ve Sprintu a Longu a 9. v Middlu je sice krásně vyrovnaný, ale ten kousek k tomu bohužel chyběl.

Pětidenní Plzeň

Jedním z vrcholů domácí MTBO sezóny byly pětidenní závody, za velké mezinárodní účasti včetně několika mistrů světa či evropy. Chtěl jsem si spravit chuť ze zatím ne příliš povedených závodů v Česku, ale první dvě etapy (middle a long) jsem jel spíš průměrně. Zato třetí den se jel sprint a vše jsem si vynahradil vítězstvím, konečně. Zajel jsem opravdu pěkný závod s jednou malou chybkou a zbytek startovního pole mohl pouze přihlížet. Čtvrtou nepříliš povedenou etapu jsem odčinil dobře odvedenou prací během poslední etapy, takže celkové 6. místo beru jako mírně nadprůměrný výsledek. Martina skončila na smolném 4. místě, když se o celkové vítězství připravila pokaženou první etapou. Radost mohla mít alespoň z vítězství a třech 2. míst ve zbylých čtyřech etapách.

MS Izrael

V Izraeli bylo sice pekelné vedro a pekelně náročné tratě, ale také fantasticky nádherné terény. Hned první závod, Middle, přinesl velké úspěchy. Jirka Hradil vybojoval stříbro a já jsem si i přes velké technické problémy s ohnutou patkou (a téměř nefunkčním řazením) dojel pro krásné 9. místo. Martina byla 18. což byl jediný mezinárodní závod, ve kterém se nevešla do Top 10.

Následoval, trochu netradičně, závod štafet. Holky se bohužel nevymanily ze série 4 a 5. míst a opět zůstaly o pár vteřin za medailí. Zato chlapi to vynahradili. Tentokrát jsem rozjížděl český Áčko. I když to nebylo tak dobrý jako v Dánsku a přijel jsem i za druhou českou štafetou, rozhodovalo se na druhém a třetím úseku. Tam v jednu chvíli dokonce na pvních třech místech figurovali kromě Ruské také obě dvě české štafety. Pak ale finišmanovi druhé české štafety nevydržel naťuklý rám z předchozího závodu a bylo po nadějích. Náš finišman Tomíno stejně jako v Dánsku bojoval s Ruskou štafetou, stejně jako v Dánsku to o pát vteřin nestačilo, tentokrát to však znamenalo další vynikající štříbro pro České barvy. Další den se jel Sprint, takže jsem si opět brousil zuby na dobrý výsledek. Začal jsem vynikajícně a měl jsem to rozjetý dokonce na medaily. V druhé polovině jsem však začal vyrábět chyby a nakonec z toho bylo 8. místo. Horší než v Dánsku, ale i tak velmi pěkné. Martina přidala do své série 10. místo.

Závěr šampionátu patřil Longu. Brutální vedro a kopce vytvořily vskutku důstojné podmínky pro tuto "královskou" disciplínu. Martina zavšila svojí sérii dalším 9. místem. Já jsem měl závod také rozjetý slušně, v závěru mě ovšem přepadly křeče a propad o nějakých deset míst dolů. Trochu smutná tečka za jinak výborným šampionátem.

Podzim

Závěr sezóny patřil domácím MČR. Nejprve byl na řadě Long, který pro mě bohužel skončil po třetí kontrole, když se mi rozsypala moje stařičká přehazovačka. Martina si po titulech z Ultralongu a Middlu z jarní části sezóny připsala pěkné stříbro. Následovalo MČR ve Sprintu, kde jsem měl jediný cíl, protáhnout neporazitelnost v téte disciplíně na českém území na tři roky. Ten se mi ovšem rozplynul na páté kontrole, kde jsem po nevinně vypadajícím pádě utrhnul čip, který se schoval kdesi v listí. Sedmiminutová ztráta než jsem čip nalezl znamenala konec nadějí i neporazitelnosti. Zato Martina zajela další stříbro. Závěr celého roku obstaralo MČR štafet. A do třetice všeho dobrého i zlého skončil zase dobře pro Martinu ale neslavně pro mě. Naší štafetě jsem sice po dobrém výkonu Gazdy a Michaela dofinišoval do cíle na druhém místě, ovšem náš druhý úsek byl diskvalifikován a bylo po nadějích. Čest oddílu zachraňovali opět ženy, když s Martinou v sestravě suveréně obhájily titul.