Ještě před odjezdem na svěťáky do Polska jsem si minulou středu střihnul prokopského chrta, který díky krásnému počasí byl spíše zmoklý chrt. Na start se tak postavilo pouze 12 odvážných závodníků (vlastně 13: jeden byl tandem, všechna čest). Závod to není úplně typický MTBO, kontroly se musí pečlivě dohledávat a bývají na vskutku zajímavých místech. Vyhrál Viktor Slavík, který mě nasadil propastných 7 sekund. Loňské třetí místo jsem tedy vylepšil, ale úplná spokojenost rozhodně nebyla, alespoň je co vylepšovat na příští ročník.

A pak už se valilo napříč Polskem do Gdaňsku na Světový Pohár. Po pár stech kilometrech dokonce přestalo pršet a poprvé snad po měsíci a půl jsme si mohli užívat sluníčka. I přes nepovedené závody ČP v Polsku před třemi týdny, jsem se sem docela těšil. V letech 2006, 07 a 08 různě po Polsku absolvoval řadu pěkných závodů, a tak jsem věřil v pokračování tohoto trendu. Dorazili jsme po 5 hodině, akorát na konec juniorského závodu ve sprintu, tak jsme si půjčili mapy a pěkně si potrénovali mezi davy pejskařů a milenců vyrazivších do místního lesoparku užívat slunce.

Večer se ubytovali ve velmi příjemném privátu Siesta a vyfasovali startovní čísla. To moje bylo vskutku epesní - Bondovské, štěstí mi ale moc nepřineslo.

V pátek se už začalo bojovat naostro Longem. Závodilo se v příměstském lese hodně členitém se spoustou pěkných cest, ale i špatných průseků. Mapa bohužel nebyla valná, některé cesty jakoby byly mapovány od oka, někde chyběly padlé stromy, jinde přebývaly. Tratě nebyly špatné, i když někdy dost zvláštně postavené, dlouhé protijezdy, občas nutnost jet lesem. Do této doby se jezdily závody s pevným pořadím kontrol a Free ordery, od Polska se zřejmě zavádí nová disciplína: závod typu hvězdička. Jak jinak si vysvětlit stavbu mužské elity nevím...

Prvních 6 kontrol jedu rozvážně, ale bez větší chyby. Pak přichází dlouhá volba, jako jeden z mála si vybírám tu výhodnější zleva. Taky se dostávám do slušného závodního tempa, navíc mám kousek před sebou Korčagina, 7 kontroly však nedosáhnu. Asi 70 metrů před ní mi vlítne do zadního kola klacek a namotá přehazovačku do drátů tak, že ani po 7 minutách oprav nedokážu uvést kolo do provozuschopného stavu a odebírám se domů pěšky.

Alespoň ostatním se dařilo lépe. Martina si po delší době dojíždí pro další velkou medaili, bronzovou. Chláďa i přes několik chyb dojíždí 5, Lauič 8.

Do sobotního Middlu nastupuji s odhodláním vylepšit si reputaci a náladu. Až do 7. kontroly se mi to i daří. Foliforov startující 2 min. za mnou mě už má sice na lopatě, ale vzhledem k tomu, že nakonec vyhrál o 1,5 minuty, tak to není špatný, minimálně na velkou bednu. Sjíždím od 7 kontroly do údolí, dávám se do leva po plné, pak stoupám po čárce doprava do kopce. Začíná mi být divné, že nikde nevidím Foliforova, přestává mi sedět mapa, cesta je pěkně zaklackovaná, takže se musí chvílemi jít. Po nějaké době mi konečně dochází, že jsem uhnul o údolí dřív a jsem teď na špatném kopci. Padám do správného údolí, lezu nahoru do kopce, ale jinde než si myslím, takže celý kufr zakončuji ještě chybou na dohledávce a 7 minut v pr... Zbytek závodu absolvuji zcela zdeptán, ale alespoň nejsem sám a spolupracuji s Finem Laurilou čímž mu pomáhám k 9. místu.

Martina zajela opět pěkně, i když tentokrát na nepopulární brambory, Žába s Barčou 10 a 11. Z chlapů se vytáhnul Mára na 5 místě, Chláďa 7.

Závěr obstaraly smíšené štafety. Pro nás to byl souboj generací: mladá štafeta Duk, Žába a Mára versus stará štafeta Barča, Lauič a Jaryn. A nakonec ta nejlepší stará mladá, či mladá stará štafeta Já, Martina a Chláďa. Start výbornej, po dlouhé farstě na 1 sice musím klestit cestu mezi ženskejma, ale na 5 dojíždím Gritsana a stíháme čelo závodu. Před 6 najíždí do špatné odbočky, jdu před něj, ale tu správnou míjím a hledám kontrolu o průsek dál. Zpočátku vše sedí, a tak to chvíli trvá něž se nalézám a vracím zpět na správné místo. Nasazuji ke stíhačce, znovu předjíždím balík několika holek. Před 10 kontrolou je ale špatná mapa. Tlustá čárka najednou mizí uprostřed lesa a začíná o několik desítek metrů dál za spadlým stromem, což vůbec nebylo vidět. Lesem dojíždím na velkou cestu, ale nevím kde jsem, když se konečně zorientuji a vydávám se směrem ke kontrole najíždím na cestu kde měla být kláda, ale nebyla a tak si myslím, že jsem o cestu dřív. Chci to fiknout vpravo na cestu ke kontrole, ale opět se ocitám uprostřed lesa zcela dezorientován, vracím se zpět na hlavní cestu a po několika váhání se konečně nalézám na křižovatce pěti cest a poté i kontrolu. Každopádně závod byl v tu chvíli definitivně ztracen a co hůř že šlo o štafety.

Zato vetoši i mlaďoši jeli výborně od startu až do cíle a připsali si vynikající první a třetí místo.

Pak už nás čekalo jen dvouhodinové čekání na vyhlášení, sbalit se a vyrazit spolu s několika miliony Poláků vracejících se z prosluněného víkendu u Baltu směrem na jih. 10timinutové zdržení uprostřed noci Německou policií hledající pašeráky drog či bílého masa nás už nemohlo vyvést z míry. Poté co u nás našli akorát 4 špinavý bajky jsme jim zahráli Hustýho Wimpyho a byli propuštěni. Je 4 ráno, vysazuji Žábu na kolejích (vysokoškolských) v Dejvicích, začíná pršet, chce se mi spát, brečet, řvát. Do Polska už se nikdy těšit nebudu.

stránky závodů (s výsledkama, postupama závodníků, mapama, fotkama...)

fotky od Melouna a Leoše

O víkendu se toho událo mnoho, ale pěkně popořádku.

Závody se jely v rovinatém lese s pravoúhlou sítí poměrně kvalitních cest a mezi nimi spousta průseků různé, ale spíše špatné sjízdnosti. Vydatné deště sice terén trochu zpomalily, ale i tak to byla hlavně cyklistika a i malé mapové chybky se trestaly propadem ve výsledcích. Docela pěkně to shrnul Sanny na mtbo.cz, takže já dodám pár svých postřehů.

Začátek dobrý, ale pak přichází chyba na volbě i dohledávce 6 kontroly. To už mě měl Chláďa na dohled a na 9 k. mě i předjíždí. Pár kontrol pracuji za ním, ale na 15 k. špatně odbočuji a ztrátu cca 30 sekund už jsem nedohnal a tak jedu sám, i když na 19 jsem měl Chláďu zase na dohled. Začínám toho mít dost, ale do cíle už byl kousek. Bohužel drobná chybka na předsběrku mě stojí další vteřiny a také jedno místo. Ztráta na vítěze není zas tak hrozná, ale ve vyrovnaném závodě to stačí jen na 7 flek.

To Martině se dařilo lépe, vítězí. Tak snad jí forma vydrží až do MS.

Nedělní middle byl mapově zajímavější, hlavně jeho začátek. Ačkoliv mi to tolik netáhlo jako v sobotu, únava nohou holt byla znát, podařilo se mi zajet takřka bezchybně což mi vyneslo krásné druhé místo za Lauičem. Martina si pak připsala dabl.

Výsledky, mapy, tratě aj. na stránkách závodu

Ale kousek zpět v čase.

Sobota přinesla krom závodění také spoustu schůzování. Bylo rozhodnuto o nominaci na MS. V ženách to bylo celkem jednoznačné, jelikož ségra po letošních nevýrazných výsledcích si pojistila svojí ne-nominaci v sobotu prasklým lankem přehazovačky. Jedou tedy Martina Tichovská, Renata Paulíčková, Barbora Chudíková, Hana Doležalová, Marie Hrdinová a Hana La Carbonara. V chlapech to bylo jako vždy nabitější. A protože Tomíno s Makem toho letos moc neobjeli a tam kde byli se taky moc nedařilo, zůstanou pro letošek doma. Zbylá sedmice Jiří Hradil, František Bogar, Martin Ševčík, Jan Lauerman, Jaroslav Rygl, Radek Laciga a Marek Pospíšek tedy do Portugalska odjede, ale o tom co kdo pojede se ještě bude rozhodovat na SP v Polsku. Zatím to vypadá, že Mára a Já se podělíme o nějaké disciplíny.

Poté zasedla soutěžní komise, která rozhodla udělit průměry za závody v Polsku kategoriím DE a H21A,B, které měli špatně postavenou kontrolu.

A na závěr se uskutečnilo jakési neformální shromáždění, kde se diskutovalo o změnách v systému soutěží. Po hodině a půl debatování jsme se shodli na jakémsi návrhu úprav:

• MČR do dvou víkendů (na jaře a na podzim), počítají se do ČP s koeficientem 1,1.
• Požadavek vysoké kvality na pořadatele MČR (terén, mapa, zkušenosti)
• Vítěz závodu získá 100 bodů a dále podle časových ztrát.
• O počtech závodů ČP v sezóně se ještě bude diskutovat
• Žádné další závody ČP v Polsku.

Pro zajímavost zde dodám můj příspěvek v dubnové diskusi na toto téma: ...jsem dospěl k myšlence, že by se v podstatě zachoval stávající stav, tj. MČR by se počítaly do poháru, ale s nějakým koeficientem, např 1,1. Tím by se zvedla důležitost a prestiž pro závodníky. Druhým problémem je termínovka, kdy rozdrobení všech MČR po celé sezóně, tak aby si každý pořadatel ukousnul nějaké, je podle mě nešťastný a právě znepřehledňuje situaci pro nezaiteresované (novináře). Proto bych viděl jako přijatelnější řešení vždy na konci jarní části uspořádat mistrovský víkend např. sprint, middle a štafety a na konci podzimu long a družstva. Tím se vypíchnou jasné dva vrcholy sezóny pro novináře, ke kterým bude směřováno úsilí všech závodníků a pro pořadatele by to znamenalo určitý bonus ve formě příjmů ze startovného, ale také přísnější kritéria na kvalitu mapy, terénu, zázemí nebo třeba i prize money pro vítěze apodob...

Možná jsme si mohli i tu hodinu a půl odpustit a rovnou to schválit...:-)

v rámci MČR na Klasice o nominaci na MS v Portugalsku. Martina už má účast jistou ale já se ještě budu muset posnažit. A když to nevyjde, tak se taky nic hroznýho nestane. Prodám kolo, koupim si flintu a dám se na Orientační biatlon. V tak zajímavém a dynamicky se rozvíjejícím mladém sportu určitě budou mít zájem o talenty jako jsem já:-)

(a když ani to nevyjde, tak si půjčím bráchův luk a založim si svůj vlastní sport: orientační lukostřelbu, to by bylo abych se už tim mistrem světa nestal...)

O víkendu proběhlo další kolo ČP, tentokrát kousek za Náchodem v Centru Polskiego Biathlonu nad lázeňským městečkem Duszniki Zdrój. Ačkoliv nad střelnicí byl také skokanský můstek, my jsme přijeli věnovat jinému zimnímu sportu: Klouzání po blátě s kolem a mapou.

V pátek byl na programu takový prolog na rozjetí se: sprint v okolí biatlonového areálu. Konkurence nebyla až taková, takže důležitější nežli vítězství moje i Martiny bylo zjištění, že zdejší mapaři neodvedli dílo, na které jsme zvyklí třeba v Čechách (většinou). Jednoduše řečeno, bude to KAPR! a nejen proto, že podle očekávání bylo v lese hodně mokro a na cestách spoustu blátíčka.

Sobotní long nebyl až tak dlouhý do délky, jako do náročnosti. Už cesta na start 3000m/200m.př. budila respekt. Bohužel ne dostatečný pro všechny. To že startovní čas 75 není ve 12:25, ale už ve 12:15 jsem si uvědomil až na startu, což znamenalo 8,5 minuty sekeru hned na začátku závodu, který byl spíše bahenní lázní a kvůli dost zběsilé klasifikaci cest i velkou loterií. Některé tratě včetně D21E měli navíc špatně postavenou kontrolu, takže dojmy vetšiny navrátivších se bajkerů připomínající spíše sněhuláky z bahna byli poměrně negativní. Ani několik zajímavých postupů i díky možnosti jezdit mimo cesty výsledný dojem příliš nezachránilo.

Do nedělního middlu, který byl pro reprezentanty nominační na MS, tak nikdo nevstupoval s přehnaným očekáváním. Start u skokanského můstku, začátek trati v prostoru kolem střelnice známém již z pátku i soboty, pak sešup do areálu lázní, okruh na protějším hřbetu a závěrečný výšlap z údolí do cíle. Toť koncepce prakticky všech kategorií. A nutno říci, že postavené to bylo moc hezky, middlovatě, bohužel několik špatně zmapovaných míst opět trochu pokazilo výsledný dojem a co hůře částečně i výsledky.

A jak to dopadlo? V ženách oba dny vyhrála domácí Anna Kaminska. V sobotu před Maruškou Hrdinovou a Martinou, v neděli před druhou Martinou, která si tak zajistila nominaci na MS a třetí René Paulíčkovou. V chlapech využil neúčasti hned tří reprošů (Chláďa, Tomíno a Pari) Lauič, který po zaváhání na první kontrole jel už bezchybně a hlavně rychle. Ostaní se chyb nevyvarovali, takže druhý Jarda Rygl ztratil skoro 9 min a třetí Mak další 3 min. V neděli to bylo vyrovnanější a o vítězství se přetahovala čtveřice: Mára Pospíšek, Duk, Lauič a já. Dlouho vedoucí Mára v jednom problematickém místě v závěru chyboval a propadl se až na 4 místo. Radovat se tak mohl, možná trochu překvapivě ale zaslouženě Franta Duk Bogar. Já si dofinišoval pro pěkné druhé místo kousek před Lauičem. Konečně jsem se tedy letos vmáčknul na bednu, a to i díky RaMachovi, který mě před startem vybavil super novou verzí jeho mapníku PilotOne.

Kompletní výsledky včetně tratí na stránkách závodů.

Fotogalerie od Maka a Švarcbachů z nedělního dojezdu a vyhlášení
 

Další víkend budou pokračovat boje do ČP a nominace na MS, a to hned na MČR na Klasice a tentokrát už konečně v Čechách v Seleticích

...zdá se mi poněkud nešťastný. Anebo z jiného filmu: chčije a chčije a chčije...

Prostě, poslední dva týdny opravdu nepanuje zrovna ideální cyklistické počasí, takže se spíš než nějakému nahánění kilometrů (a případným problémům s dutinkama) věnuji kvalitní mapové přípravě. Minulý pátek jsem si otestoval svoje mapařsko-sprinterské schopnosti v ostrém závodním tempu na MČR OB ve sprintu. Metodický materiál JAK NA TO: SPRINT kde mistr dlabaja.com dává své zasvěcené rady jak zvládnout tuto disciplínu, se mi do rukou dostala bohužel až tento týden, což jistě zapříčinilo mojí chybu na jinak naprosto primitivní kontrole č. 8. Útěchou mi budiž fakt, že zatímco já jsem ve sprintu vícemistr evropy, Olaf na svůj velký výsledek zatím marně čeká a navíc se letos musel na MČR ve Zlíně sklonit i před sparťanem Mrázem.

Ačkoliv jsem běžel prales, do televizního přímého přenosu jsem se přeci jenom procpal alespoň jako "přítel Martiny Tichovské" :-)

Na sobotní klasické trati byl trochu zajímavý úvod závodu a pak tento kopec, kde si mapař vyřádil nějakou svojí úchylku na vývraty. Jinak to byla nuda, nuda, nuda. A kopce jako blázen.

Nedělní middle byl naopak parádní mapařinka v šutrech, bohužel vytrvalý liják z kamenitého svahu udělal trochu boj o život. Já si sklouznul jednu plotnu pěkně po boku a sedřel levou ruku od loktu až k malíku:-(

Tím skončila Balkánská mise a na další si snad zase nějakou chvíli počkáme...

V úterý jsem se cestou na PGP trénink stavoval u babičky na Budějárně spravit kliku od balkónu, a tak mě napadlo spojit příjemné s užitečným. Vzal jsem tedy mapy Branické lesíky, Zátišský potok, Kamýk a Hrádek a udělal si takový orienťáček. Vyjma dvou kratičkých přejezdů přes sídliště to byla parádní bajkeřinka po lesních pěšinách. Záznam z KPS (KLádinův position system) viz obrázek.

Ve středu se jel 4. závod Pražské MTBO Ligy. Pořádal Bábík a spol. Shromaždiště u nafukovačky na Strahově s bufetem, hudbou a ohňo-udělátkem poskytovalo slušné zázemí i v opravdu nepřívětivém počasí. První "letecké" kolo se jelo na Ladronce a druhé "horolezezké" na Petříně. Obě mapy v MTBO klíči vysoké kvality s jedinou chybkou: občas tam chyběly schody, a tak nechybělo mnoho a málem jsem vyzkoušel pocity Anji Pärson při jejím letu na olympiádě ve Vancouveru.

Jináč opět super závod jen škoda toho počasí, které z toho udělalo jednu velkou klouzačku. Mapy a výsledky by měli co nevidět být k dispozici na https://mtboliga.webnode.cz/ zatím se ví pouze, že jsem vyhrál:-) a nejlepší baba byla Maruška.

Zítra už zase valim na závody, tentokrát k (skoro) bratrům Polákům. Naštěstí je to hned za Náchodem, takže blíž než Blansko, akorát nebudem jezdit na bajku, ale na roweru. A opět to bude takový malý Start. V neděli se totiž začíná bojovat o nominaci na MS v Portugalsku. Ještě před tím si však stihnem v pátek střihnout Open sprint a v sobotu klasiku, která bude dle parametrů a charakteru terénu nejspíš skutečně královská. stránky tutaj

moje vidle ještě dneska ráno, poté co se mi v sobotu při MČR v Ultra Longu tak trošku rozpadla, když z ní odlítla vrchní krytka pravé nohy. V té je naštěstí u mého SIDíka pouze tlumení, takže jsem s tím nejen dojel sobotní závod, ale i celej nedělní Middle. No a pondělí jsem strávil rozebíráním vidlice, úterý zjišťováním jak jí zase dát dohromady, ve středu jsem si cestou na MTBO Ligu zajel do šopu koupit tlumičovej olej a dneska jsem jí konečně dal dohromady a otestoval. Je to skoro až neuvěřitelné, ale zdá se že dokonce i funguje (zatím).

A ve středu se jelo již zmiňované 3. kolo Pražské MTBO Ligy ve Zbraslavi na mapě Keltské Hradiště (kde jsem mimochodem před pár lety pořádal noční OB nazvaný "O KLádinovu píchlou gumu" kterou jsem tam tenktrát skutečně píchnul. A pak i tu náhradní, takže jsem jel domů 17 km na zadnim kole vycpanym trávou...) Tentokrát se pořádání ujmulo VIPrahlo v čele s Vencou, a to vskutku pečlivě. Mapa v MTBO klíči, dokonce s kusem nově přimapovaným, byla kromě několika chybějících pěšin v okolí samotného Hradiště jinak opravdu kvalitní. Trať postavená celkem přívětivě (alespoň v porovnání s tím, v jakejch se jelo krpálech) a přitom byla velmi zajímavá. Zázemí přímo na zahrádce hospody nemělo vůbec žádnou chybu (teda vlastně jo: točili pouze Gé-hnus:-(), stejně jako počasí, které bylo asi nejhezčí za posledních 10 dní, takže ani bláta jsme si z lesa moc nepřivezli. Prostě podařená akcička.

Možná vás napadne, jak jsem to mohl jet bez přední vidlice když byla ještě dneska rozebráná? No protože se mi jako náhodičkou válela v pokoji Martiny COOWA, kterou od letoška sedlá (a která v jiné barvě:-) a s trochu jinýma komponentama vypadá asi takto), tak jsem ji taky trochu provětral a hned si připsala vítězství v tomto prestižním podniku i díky tomu, že tentokrát jsem žádnou gumu nepíchnul (tedy doufám).

A nakonec, co nás čeká o víkendu. Víc než by bylo zdrávo. V sobotu se perou hned dvě akcičky, které spojují lampióny, bajk a další sporty. Na Kokořínsku dělá Hynek a spol. jasoně-drsoně a na Sázavě dělá David Michalička a spol. kvadriatlon dvojic, kde se kromě OB a MTB ještě běží kros a jede divoká Sázava. A protože jsem se opravdu nemohl rozhodnout kam jet, jako že se jedná skutečně o vynikající akce, nejel jsem spravedlivě ani na jeden z těchto závodů a pro tento víkend odložil kolo k chládku. Vyrazím tedy na MČR OB ve SPRINTU a Áčka do Zlína. Jednak si rád dám od bajku pauzu, jednak tam jede Martina a nakonec taky potřebuju honit Rankobody...

Je to zajímavá sezóna. Ačkoliv první závody ČP už byly v dubnu v Maďarsku, na území ČR se závodilo až o právě uplynulém víkendu a to hned na MČR na dlouhé trati. Akorát že se to konalo v Blansku, což je, jak tady v Práglu říkáme, Balkán. A protože další kolo ČP se jede pro změnu v Polsku, budeme si muset na první závody v Čechách ještě počkat. Anebo si vystačit s pražskou MTBO Ligou, jejíž druhé kolo se jelo v Říčanech (a tentokrát jsem si už vítězství nenechal ujít:-) a třetí bude již tuto středu na Zbraslavi.

Ale zpět k tomu podstatnému, a to je: kdy to začne!? Závody v Blansku = jistota že bude pršet, bylo pouze otázkou kdy? Jestli celý den, nebo jako obvykle v půlce závodu, aby to ty startující na konci neměli moc jednoduchý. A jak už asi tušíte pršet začalo a to cca v čase 300, což už sice byla většina závodníků v cíli a naštěstí jsem to o chlup stihnul i já, ale něktřetí to schytali docela slušně. Nejhůř dopadl asi Tomíno, kterého to chylo v půce závodu a výrazně to zpomalilo ve zbytku.

Samotný závod se jel v prostoru loňského MČR v OB na klasice a zároveň ČP MTBO 2003. Kopcovatý les se slušnou sítí dobrých i horších cest byl sice zajímavý, ale na dlouhou trať přeci jen trochu malý. I když jsme mapu prokřižovali křížem krážem a terén byl hodně podmáčený a bahnitý, přesto se vítězné časy pohybovali hodně nízko. Při "suché" variantě, se kterou asi ani pořadatelé nejspíš nepočítali, by se tak jednalo spíše o nepatrně delší long. A navíc nedělní middle tak už opravdu ničím nemohl překvapit (snad jen počtem kontrol na prvních 2km).

Pochvalu naopak zasluhuje stavba tratí. Spousta dlouhých postupů nabídla skutečně zajímavé volby. Průjezd shromaždištěm a 2 rádia z lesa zase mohli zaujmout diváky třeba z řad lodních modelářů, kteří měli na přehradě Pálava v centru závodů své dostaveníčko.

Loňské tituly z DT (také dost krátké, a protože se letos jela DT naposledy jako MČR, tak je otázka, zda se ještě nějakého skutečného Ultra Longu dočkáme) obhajovali Pari a Martina a to s 50% úspěšností. Pari v konkurenci rakouské a polské repre obhájil před rakouskou nadějí Kevinem Haselsbergerem a třetím Jardou Ryglem. Já jsem po vyrovnaném výkonu s několika chybkama na volbách i na "dohledávkách" sice neobhájil loňské stříbro, ale i tak celkově 6. a z Čechů 4. místo považuji za slušný výsledek. V dámách vyhrála René před Polkou Kaminskou a Rakušankou Zinkl. Martina buhužel hodně pokazila úvod, po kterém ztrácela už přes 6 minut. Pak sice zabrala, v cíli ztrátu snížila na 3 minuty, ale stačilo to jen na 5 místo, i když jako druhá Češka.

Nedělní middle se skládal ze dvou částí. První byla velice hustě namotaná na hřbítku v západní části mapy, poté následoval jedinný postup s volbou přes hluboké údolí a zbytek už jen obkroužil mapu prostorem, který jsme měli velmi dobře najetý ze soboty, takže čistě jen fyzický výkon. A na závěr sjezd sjezdovky a cíl. Dobrou jarní formu potvrdil vítězstvím Jaryn a rozjezdila se i René, která si z Blanska přivezla dabl. Mapově to bylo velmi jednoduché a v cíli velmi vyrovnané, takže se každá chybka trestala. Já vyrobil dvě: právě na postupu přes údolí a na sjezdu ke sběrce jsem minul jednu odbočku, což mě v součtu stálo cca 70-90 sekund a 3-4 místa, tj konečné 8. místo. Martina naopak záhájila výborně, jela na bednu, pak si ale při pádu narazila koleno a v závěru se propadla na 6.místo.

Na stránkách závodu pak naleznete kompletní výsledky, fotogalerie...

O víkendu se jely první ostré závody (i když Pražská MTBO liga která se jela 14.4. v krčáku je jistě také prestižní záležitost, ale přeci jen slouží hlavně k tréninku) a hned SVĚTOVEJ POHÁR, kterej pořádaly Maďaři v Balatonfured, jak jinak než na slunných svazích Balatonu. A pro po sedmi letech znovu obnovenou premiéru SP v MTBO (naposledy se svěťákovalo v roce 2003 v Plzni) si naložili skutečně pořádné sousto, když po SP se vždy na stejných tratích (alespoň pro Elitu) jel ještě Maďarský, Český, Slovenský a Slovinsko-Chorvatský pohár. I když přiznejme, že Češi měly co do počtu drtivou převahu.

V pátek byl na pořadu sprint. Start v lese na kopci, přejezd na vedlejší hřbet se stepní pasáží a závěr ve městě nabídl vskutku technicky, mapově i fyzicky náročný a zajímavý závod. Časy nejlepších se pohybovaly přes 25 minut což předznamenávalo, co nás bude po zbytek víkendu čekat. Prakticky nikdo se nevyvaroval chyb a mnoho závodníků se nachytalo na 12. kontrole, když orazili falešnou kontrolu ženské trati cca 30m před tou správnou, která byla schovaná za rohem na vedlejší slepé cestě. Klíč k vítězství byl tedy nechybovat a to se povedlo Finovi Saarelovi, který porazil o minutu Dána Knudsena a třetího našeho Rygla. Čtvrtý (jak jinak) jsem byl já, když jsem k několika drobných zaváhání přidal minutovou chybu na 6. kontrolu neboť jsem nenašel cestu ven z lomu schovanou za kupou kamení. A pak už to bylo velmi vyrovnané, bohužel bez dalších Čechů v popředí. V ženách vyhrála Míša Gigon a nejlepší z našich byla Martina na 10. místě. výsledky zde.

V sobotu se jel middle, opět technicky i mapově náročný a opět dost vysoký vítězný časy kolem hodiny znamenaly, že pro některé to byl spíš zkrácený long. Naši si proti sprintu polepšili, když Chláďa po pátečním disku tentokrát dost suverénně vyhrál (a to tam vyrobil několik chyb) a Martina skončila na pěkném 5. místě. I já to měl rozjetý slušně, třetí mezičas po 4 kontrolách, ale pak jsem šel v jednom sjezdíku přes řídítka. Ačkoliv jsem z docela brutálního pádu vyvázl s pár odřeninama, kolo utrpělo větší újmu. Přetržený lanko od přehazovačky znamenalo absolvovat zbytek závodu na single-speed a to se opravdu moc závodit nedá. výsledky middlu.

Nedělní long s hromadným startem se jel na 3 okruhy. První dva byly farstované, a to dost rozdílně, takže pořadí se hodně přelévalo. Do závěrečného společného pytlíku se většinou sjely skupinky. Já bojoval v té o páté místo, které jsem ještě tři kontroly před cílem držel. Pak spolu s Chláďou a dalšími jezdci chybujem na předsběrku a po běžecké vložce skrze hustník a trní se nechali předjet  Finem Turkkou a Jardou R. takže z toho bylo nakonec 7. místo. výsledky longu.

Celkově se jednalo o velmi povedené závody v zajímavých terénech s hodně náročnejma tratěma. Vždy se časy pohybovaly na horní hranici směrných časů, takže jsem se z toho třeba já vzpamatovával ještě 2 dny. Výsledky našich chlapů naznačují, že by to mohla být dobrá sezóna, to pro všechny pochybovače kteří si myslí, že nikdy nevyhrajem mistrovství světa (viz anketa vlevo)

I přes rýmičku a kašílek, se kterým bojuju už od švédskýho soustředění jsem vydoloval pěkné (i když zase trochu nešťastné) 4. a 7. místo a i přes výpadek v middlu držím krásná 11. místa v pořadí jak světového poháru, tak světového rankingu.

A na závěr ještě nabídnu stránky závodu, kde je k nalezení spousta fotek, postupů a dalšího info..

Zimní "okurková" sezóna dávno skončila a ta letní pomalu roztáčí své obrátky, takže malá rekapitulace co všechno se dalo stihnout:

únor

Z Mistrovství Evropy LOB v Rumunsku jsem si přivezl třikrát umístění kolem 30. místa, 9 bodů do světovýho poháru a 8 flek český B štafety. Díru do světa LOB jsem sice neudělal, ale i tak moje nejlepší sezóna.

V Jakuszycích si připisuju třetí čtvrté místo na MČR LOB, tentokrát ve sprintu.

Na bedřichovské pětihodinovce si s VoiTOIjem spravuju náladu vítězstvím, i když jsem skoro celej závod odjel s prasklou hůlkou.

březen

Na legendární Krkonošské 70 obsadil tým SZP ve sloření KLádin, Myro, VoiTOI, Mrazák (Jiří) a Droda krásné, leč osudné 4. místo. Alespoň holky s Martinou skončily druhé na 50 km.

Trochu adrenalinu si užiju na redbull nordix kde se probojuju z kvalifikace i osmifinále, ve čtvrtfinále padám já i moje naděje na další postup.

Pěkných 1390 km asfaltu nalížu za 9 dní na Mallorce a pokládám tak základ pro moje zajisté velké úspěchy pro tento rok:-) pár foteček naleznete na rajčeti

duben

Nohama jsem si taky pěkně zašvihal cestou (170km) na PGP Velikonoční soustřédko ve Slavonicích a obzvlášť při zpáteční cestě foukal luxusní severní vítr...

Že "trénink na Mallorce je nejvíc" sice možná platí pro silničkáře, zato pro nás bikery je mekka tréninku na Dánském campu, i když se letos konal ve Švédském Ahusu (pro změnu ABSOLUTní mekce švédské vodky) a připsal jsem si celkové solidní 8. místo plus dílčí 3. v super ultra mikro sprintu na mapě 1:1 500. Martině se site tolik nedařilo, ale zato vyhlála v tombole nový šlapky, zatímco já za umístění na bedně dostal čokoládovýho Mikuláše.

Na BAJKonuru jsem s Mírou Kalinou vyválčil 2. místo, ujel 90 ostrejch a pořádně kopcovatejch kiláků, ale i s cestou do a z Berouna to dalo pěknejch 164 km.

No a nakonec přišlo Maďarsko a s ním i ostrej start do sezóny, ale to už je na samostatnej článek. takže tady jen připojím mapku, kam všude jsem během tohoto období cestoval za tréninkem letadlem, tranzitem, autem i na kole...

(a to nás letos ještě čekájí SP v Polsku-Gdaňsku a Itálii a MS v Portugalsku)

Zatímco bajkeři si užívají zasloužené volno a okolo MTBO se toho nyní moc neděje, já už třetí měsíc točim jak blázen, abych v únoru místo užívání si čučení na Olympijádu v TéVé zajel si na výlet do Rumunska na ME v LOB. Normální člověk by řekl, jestli mi to za to stojí, ale jak tvrdí kamarád (i když jinak Smrdutý Sparťan) Mrazák hlavně že se nafasujou jonťáky...

A jak probíhla ta moje příprava? Listopadové počasí přálo spíše bajkům než lyžím. Tak jsem si koupil nový hůlky ke kolečkovejm lyžím a hned při druhym tréninku jednu zlomil, a to byla hliníková!!!:-( a když jsem se tak projížděl alespoň bez hůlek, najednou se mi odlepily asi 2/3 podrážky na pravé botě a bylo po tréninku. Vtip je v tom, že ty boty (nebudu jmenovat) mám deset let a fungovaly bez problému, a na novej rok si tak lyžuju na Snídani (Krakonošově) a tam stojí holka s úplně stejnejma botama a úplně stejnym problémem. A do třetice všeho dobrýho (vtipnýho). Minulej tejden si ty moje (opravený) Rossignoly půjčila máma a jela točit do Hostivaře a asi po 50 m se jí rozlepila druhá bota z toho páru...

I přes tyto trable jsem si v tom listopadu skoro zdvojnásobil km na kolečkovejch lyžích za svoji kariéru, i když pravda zas takovej problém to nebyl.

Zpátky k Hostivaři. Zatímco oficiální LOBácká sezóna v Čechách se rozjede až zítra, tak již 14. ledna se jel velmi povedený LOB ve Hvězdě a právě v Hostivaři se tuto středu jel již druhý závod, tedy druhý v Praze. A opět velmi podařený (nutno podotknout, že jsem oba vyhrál:-). Třetí pořádám ve středu 27. ledna v Miličáku, tak doufám že se zúčastníte, a že se taky bude líbit.

Jináč v rámci repre přípravy jsme se minulý týden zúčastnili mistrovství Rakouska. Konkurence jsem se zbavil celkem snadno: všichni dobří odjeli mrznout na svěťáky kdesi na sibiři. V sobotu jsem si tak pohodlně dojel pro vítězství ve sprintu, nedělní druhé místo při mistrovské klasice tak bylo trochu zklamání. Po loňském titulu mistra Maďarska jsem si dělal zálusk na další skalp sousedské země, tak někdy příště. Hlavně že dvě vínečka jsou doma.

A na závěr ukázka jak jsme se 8. ledna trápili  u Uničova cestou do Vrbna na nominačky, která z Prahy zabrala pěkných 8 hodin...

A za dalších 8 hodin už budu na cestě do Vrbna znova na již zmíněné "první" LOBy, tak snad to tentokrát vyjde lépe.